Virus (z latinského „virus“ – jed) je drobný vnitrobuněčný cizopasník. Patří mezi tzv. nebuněčné organismy a svou stavbou se od buněk dramaticky liší. „Tělo“ virů je tvořeno tzv. virovou částicí, která je složena především z bílkovin a nukleových kyselin. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se a ani nejsou schopné vyrábět (bez cizí pomoci) energii či vytvářet vlastní bílkoviny.
Obvykle jsou také mnohem menší než třeba bakteriální buňky (nemluvě o lidských buňkách), ale existují výjimky: největším známým virem je Pithovirus, veliký 1,5 mikrometru. Je známo přes 9100 druhů virů. Dosud neznámých virů může být řádově více — podle odhadů jen savci hostí statisíce druhů virů. V oceánech bylo v r. 2019 molekulární analýzou viromů identifikováno téměř 200 tisíc různých populací virů. Viry hrají důležitou roli v přírodních systémech.
Některé viry nesou přízvisko -fág a předponu podle organismu, který napadají. Napadají-li bakterie, nazývají se bakteriofágy, viry napadající sinice se nazývají cyanofágy a nedávno byly objeveny i viry napadající velké viry, tzv. virofágy. Některé viry napadají člověka a mohou způsobit onemocnění. Žádné virové onemocnění nelze léčit antibiotiky. Důvodem podávání antibiotik u těchto onemocnění je předejít následným tzv. „superinfekcím“, tedy infekcím způsobeným bakteriemi, které s odstupem několika dní napadnou organismus oslabený předchozím virovým onemocněním.
Prima ZOOM přináší aktuální zajímavosti:
11. 9. 22.05 – Jak pandemie změnily svět
Jak pandemie změnily svět (repríza v úterý 14. 9. 13.15)
Nemoc covid-19 je jen nejnovějším příkladem z dlouhé řady pandemií, které v minulosti zdecimovaly celé společnosti. Tento dokument se ohlíží za největšími a nejvážnějšími pandemiemi lidských dějin. Stejně jako v případě ostatních pandemií, také rozšíření nemoci covid-19 způsobil střet světa lidí s říší zvířat. Odhalte spolu s námi klíčové důvody a okolnosti, které způsobily nejen tuto, ale i ostatní vážné nemoci – ať už jde o hygienické podmínky a návyky, chudobu, přelidnění, urbanizaci nebo rozvoj a rozšiřování měst. Zjistíme také, jakým způsobem se cestování a turismus podílejí na rychlém přenosu nemocí a vzniku pandemií.
Zaměříme se i na symptomy těchto nemocí a prozradíme, jaký měly dopad: morová epidemie přezdívaná černá smrt, která zasáhla Evropu ve 14. století a zhatila 100 milionů životů. Pandemie neštovic, které Evropané zavlekli do Ameriky, Pacifiku a Austrálie, vyhubily mezi 15. a 18. stoletím celé populace místních domorodých obyvatel. Velký londýnský mor v 17. století a španělská chřipka, jež propukla na konci první světové války, zdrtily celou Evropu. Karanténní opatření proti šíření nemocí byla poprvé zavedena před 700 lety. A nyní, ve 21. století, se znovu mluví o tom, nakolik jsou účinná. Věda, která se snažila vyvinout, a v mnohých případech také skutečně uspěla, účinné léky a vakcíny na různé staré choroby, se opět snaží pomoct. A celý svět zatím hledá řešení krize, která ohrožuje náš životní styl.
Alcatraz pro viry (opakování ve středu 29. 9. 14.30)
Připojte se k nám na exkurzi do „věznice Alcatraz pro viry“, která stojí na ostrově v Baltském moři nedaleko německého pobřeží. Pandemie koronaviru úplně změnila životy nás všech a několikrát přinutila svět, aby se zastavil. SARS-CoV-2 není první virus, který se přenesl ze zvířete na člověka, a nebude ani poslední. V různých koutech světa se nové viry šíří prakticky neustále. Nemoci, které se dosud vyskytovaly jenom v tropických oblastech, se nyní objevují i v zemích daleko na severu. Na ostrově Riems, který se nachází v Baltském moři kousek od pobřeží Německa, stojí nejstarší centrum světa zaměřené na výzkum virů. Je to „věznice Alcatraz pro viry“ a místní vědci jsou pevně odhodláni bojovat s rostoucí virovou hrozbou. Působí tady mezinárodní tým světových odborníků z Velké Británie, Namibie, Turecka a Francie, kteří znají spolehlivou odpověď na zřejmě nejpalčivější otázku současnosti: hrozí nám další nezastavitelná pandemie?
Pandemie v historii lidstva
• Epidemie tyfu v Athénách v r. 430 př. n. l., nejspíše břišní tyfus, zabil přibližně čtvrtinu athénských vojáků a čtvrtinu celkové populace během čtyř let.
• Justiniánský mor, 541–750 n. l, z Etiopie se mor rozšířil do celé Evropy i Asie. Zabil 25–50 milionů lidí.
• Černá smrt, 1347–1353, do celé Eurasie se rozšířil mor, který zabil přibližně 75 milionů lidí.
• Cholera, 1816–1923, několik pandemií cholery postihlo Evropu i další světadíly.
• Morová rána v Asii, 1855–1904, mor se postupně šířil z Číny do Indie, celkově zabil přibližně 10 milionů lidí.
• Španělská chřipka, březen 1918 – prosinec 1920, virus se poprvé objevil mezi vojáky v táboře v Kansasu a zasáhl zhruba 500 miliónů lidí. Odhaduje se, že zemřelo 50 milionů lidí.
• Asijská chřipka, 1957–1958, pandemie se objevila v jižní Číně, pravděpodobně když viry lidské a ptačí chřipky současně napadly vepře a po výměně genů stvořily nový smrtící virus, zemřel minimálně milion lidí.
• Hongkongská chřipka, 1968–1969, viry lidské a ptačí chřipky vytvořily nový virus, který byl poprvé zaznamenán v Hongkongu. Jelikož se virus do jisté míry podobal viru z roku 1957, byli proti němu lidé částečně imunní a počet obětí byl nižší, zabil cca 750 tisíc lidí.
• Mexická prasečí chřipka, březen 2009 – srpen 2010, první případ byl zaznamenán v Mexiku, odtud se poté rozšířil do celého světa. Na tuto chorobu zemřelo 201 200 lidí.
• Pandemie covidu-19, prosinec 2019 (za pandemii Světovou zdravotnickou organizací prohlášeno 11. března 2020) – dosud, poprvé zaznamenána ve Wu-chanu.