Když jsme se před pár lety toulali okolím Vranovské přehrady posteskla jsem si, že nezbyl čas k návštěvě zámku Uherčice, který bývá označovaný jako nejkrásnější staveniště jižní Moravy. Nemusíte se mnou souhlasit, ale jistá omšelost či patina má své kouzlo a genius loci se v naleštěném a dokonalém prostředí kamsi vytrácí. Proto mě mnohem víc, než načinčané interiéry šlechtických sídel, zajímá ona fáze zrodu, kdy se často těžce zkoušené památky po letech znovu dočkaly patřičného zájmu a - dalo by se říct - vstávají, jako Fénix z popela. A můj obdiv mají všichni, kdo se rozumnou formou na jejich zdárné záchraně podílejí.
Možná mi po letech blesklo hlavou, že se do Uherčic, z výše uvedených důvodů, musíme podívat dříve, než je opraví, protože pak už to nebude ono, a tak jsme na pár dní vyrazili do jihozápadního cípu jižní Moravy. Ale mé obavy byly liché, tady se bude opravovat ještě hodně, hodně dlouho.
Historie Uherčic je podobná mnoha jiným - co za téměř 500 let různí majitelé (Krajířové z Krajku, Štrejnové ze Švarcenavy, Berchtoldové, Heisslerové z Heitersheimu, Collalto et San Salvatore) budovali a opečovávali, podařilo se za několik málo desítek let vlády komunistů přivést téměř až k demoličnímu výměru.
Objekt je nečekaně rozsáhlý, z původní gotické tvrze se postupně rozrostl ve velkolepé renesanční sídlo, barokní období jej pak obohatilo především štukovou výzdobou a nástěnné malby.
O Uherčicích se někdy hovoří jako o "učebnici stavebních slohů". Areál obklopuje anglický park, v němž byly, v souladu s dobou svého vzniku (kolem roku 1800), vybudovány romantické stavby, altány, Dianin chrám, lovecká chata (Švýcárna). Do dnešní doby se dochoval obelisk a kamenná věžička na skále nad údolím, která sloužila jako rozhledna.
Posledními soukromými majiteli byli Collaltové, příslušníci italského šlechtického rodu, jimž byl majetek v roce 1946 zkonfiskován. Zámek přešel do užívání státního statku a pohraniční stráže. Těsná blízkost rakouské hranice i neúcta ke kulturnímu dědictví předznamenaly dobu chátrání. O tom, jak zde "hospodařila" vojenská posádka, se lze přesvědčit na vlastní oči - propadl-li se v jedné místnosti strop, prostě se přestěhovali do jiné. Jak vypadala jedna ze zámeckých hranolových věží můžeme vidět pouze na dobových obrazech, v roce 1970 se totiž zřítila.
Od roku 1996 probíhá komplexní památková obnova, vzhledem k rozsahu a náročnosti je její ukončení v nedohlednu.
Prohlídka s průvodcem zahrnuje zrekonstruovanou zámeckou kapli a salony, i místa, která na opravu dosud čekají.
V areálu zámku se natáčela pohádka Svatojánský věneček (2015).
Možnost parkování i restaurace jsou hned u zámku.
Parkem je hezká procházka k obelisku i zřícenině rozhledny.
Co ještě dodat? Přijeďte se podívat, stojí to za to.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz