Jak tak  sleduji život kolem sebe, zjišťuji, že všude a někdy právem, začal nějak moc převládat pesimistický pohled na svět. Je jenom dobře, že nás nenechávají záporné věci chladnými, že ještě nejsme tak zkažení, abychom je přehlíželi, že se mnozí snaží něco napravit, poukázat na nedostatky a zrůdnosti, které se ve společnosti a vůbec v celém světě dějí.

Už je to tak, každá doba měla své klady i nedostatky. Nenajdeme v dějinách bezchybnou epochu. Je to tím, že jsme všichni jenom lidé - dokonalý člověk neexistuje, neexistoval a nebude existovat. Jsou lidé cyničtí, vypočítaví, zlí, agresivní, chamtiví a schopni všeho. Ale i lidé obětaví, hodní, podávající pomocnou ruku, kde je třeba a schopni rozdělit se i o to poslední, co mají.     A většinou to nejsou příliš majetní jedinci. A na víře, či nevíře a druhu náboženství vůbec nezáleží! A všimněte si, kolik takových lidí se najednou objeví, když je zle.
Připomenu jenom záplavy před několika lety, katastrofy či války. V těžkých dobách vždy lidé drželi více při sobě, stmelovalo je to. Každá válka, každá špatná éra takové lidi najednou nacházela. Jednou jsem někde četla, že "Země je trestná kolonie, kam si chodíme napravovat své hříchy z minulých životů a vyvíjet se v lepší bytosti". Já osobně věřím, že něco na tom je, ale na tohle má každý svůj náhled, názor, náboženství a každý má určitě kus pravdy. Jak se svým životem naložíme, je jen na nás samotných. Některá náboženství jsou doslova teror, ve jménu pravdy a lásky mučí, zabíjejí a páchají zvěrstva. To ten jejich "Bůh, Alláh, atd.", po nich chce? Stačí si vzpomenout na Krista, chodil přepychově oblečen, topil se v majetku, vybraně jedl, bydlel v paláci? A nabádal snad lidi ke shromažďování hmotných statků? Kde se ztratila láska, pomoc bližnímu, nepovyšování se, které hlásal, prostě se vše změnilo ve fanatismus a hromadění majetku. Nechci tím narážet na církev, která se také příliš skromně nechová.

Ale to jsem se dostala trochu jinam. Žijeme také v nelehké době, kdy nic není zadarmo, je mnoho lidí bez práce, či s velmi nízkými příjmy, děti jsou luxus a důchodci se asi budou muset nějak zlikvidovat, patrně tak, že budeme pracovat do smrti, ať přijde, kdy přijde, neboť nebudou peníze. Zdraví bude stát stále víc peněz, jako bydlení, energie všech druhů a další věci. Ale někdy naříkáme zbytečně a vidíme přímo katastrofické scénáře i téměř bezdůvodně.Také někdy pohlížím hodně pesimisticky, panikařím, zbytečně se trápím nad věcmi, které nezměním a ubírám si tím energii, kterou potřebuji jinde. Věci, které mohu změnit, na těch musím pracovat, co změnit není v mých silách, sebetrýzní nezměním. A tak, když to potom zrekapituluji, rouhám se! Mám kde bydlet, mám práci, rodinu, zdraví. Kolik lidí na světě nemá střechu nad hlavou, umírá hladem a nemocemi, které jsou léčitelné! Takže, jak řekl jeden moudrý psycholog: Máš kde spát? Máš co jíst? Máš střechu nad hlavou? Jsi (alespoň poměrně) zdráv? Pak patříš mezi nejbohatší lidi na světě, velmi vysoké procento jich tohle nemá. A to nemusíš být milionář.

Za kolik zbytečností jsme ochotni vydávat peníze, dokonce si na ně půjčovat. Štěstí není v přepychu a peníze štěstí nikomu nezaručí. Možná, že místo návštěvy Hypermarketu je lepší se na jaře koukat kolem sebe, jak rozkvétají zahrádky, zpívají ptáci, šumí lesy, teče říčka a zeleň jaká je krásná a uklidňující barva. Místo večerních zpráv a hororů v televizi, si občas přečíst pěknou knihu, pořídit domácího mazlíčka, také si občas povšimnout, vedle koho to vlastně žiju, říci mu něco pěkného dřív než bude pozdě a člověk zjistí, že stačí málo a ten proklínaný svět je vlastně strašně krásné místo k žití...   Ale nemusíte se mnou souhlasit, čekám, jak se do mne pustíte!