Zápis do školy

Čas běží jako splašený, naší mladší dceři Markétě je už 15 let, pubertu má momentálně jak vyšitou a i když bych ji teď nejradši „roztrhla“, ráda na uplynulá léta vzpomínám.

Obzvlášť podařený zážitek nás čekal s nástupem do první třídy. U první dcery bylo vše v pohodě, narodila se v únoru, takže do školy šla v 6,5 letech. Zároveň s ní odcházela spousta kamarádů ze školky, takže ani nesmutnila, že se s nimi neuvidí a ani že ve škole nebude nikoho znát. Zato okolnosti kolem zápisu do školy s druhou dcerkou pro nás měly překvapivý průběh :o)

Naše „malá“ (sestry jsou od sebe 9 let) nám tehdy připravila opravdový „zážitek“. Na ten den se moc se těšila, nemohla se zápisu dočkat, a co teprve školy, pořád o ní mluvila. Díky starší sestřičce se uměla i podepsat a i trošku číst, takže na školku si připadala už velká. Tak jsme jí předem ani neříkali, že požádáme o odklad školní docházky. Jednak se narodila v srpnu, takže jsme jí chtěli trošku prodloužit dětství, a pak většina jejích kamarádů – obzvlášť 2 kluci (dvojčata) - ve školce zůstávala, byli všichni mladší než naše dcerka.

Samotný zápis proběhl v pohodě, všechno uměla bezvadně, jen nám paní učitelka řekla, co všechno musíme k žádosti o odklad doložit. Doporučení od dětského lékaře a také z pedagogicko-psychologické poradny. A pokud obě rozhodnutí nebyla souhlasná, tak prý nám ředitel školy odklad asi nepovolí, protože narození v srpnu není důvod pro odklad. Navíc dcerka byla ještě o hlavu větší i než starší děti :o(

Začínali jsme si myslet, že asi neuspějeme, přesto jsme získali doporučení dětské lékařky (důvod – častá nemocnost) a objednali se i v poradně. Ovšem tam nás čekalo překvapení ze strany, kde jsme to vůbec nepředpokládali. Na domluvený termín jsme se přišli, paní psycholožka nám rodičům dala dotazník, ať ho s manželem zatím vyplníme na chodbě a dcerku že si rovnou vezme k sobě. Ani jsme ještě nestačili zavřít dveře, když se ozval strašný řev a utíkání ke dveřím. Malá úpěnlivě volala: „Maminko, tatínku!“ Nepomohly prosby ani výhrůžky, tak s dcerkou  manžel musel zůstat uvnitř a já zatím na chodbě vyplňovala dotazník.

Asi po 10 minutách se najednou manžel objevil, sám, s tím, že dcerka se už uklidnila a kreslí, pracuje podle pokynů, odpovídá, prostě s psycholožkou  komunikuje. Čekali  jsme tam asi hodinu, ale stálo to za to. Markétčino „antré“ bylo dost působivé, žádosti o odklad bylo vyhověno. Psycholožka nám pak ještě řekla, že z hlediska znalostí a dovedností naší dcery by odklad školní docházky nedoporučila, ale po tom jejím „vystoupení“ se k tomu přiklání.

Věřte mi, že jsme to doma opravdu nenacvičovali :o) :o)

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10