Zapomenutá vesnice

Vazba: Pevná

Formát, hmotnost: 155 × 234 mm, 538 g

Cena: 359 Kč

Rok 2018: Melissa doufala, že prázdniny na pobřeží Dorsetu oživí její po letech poněkud ustrnulý vztah, ale navzdory idylické krajině se to moc nedaří. Když pak objeví podivnou fotografii ženy, která kdysi žila v místní zapomenuté vesnici Tyneham, je odhodlaná zjistit o jejím osudu víc. S pomocí slavného historika Guye Camerona se tedy po hlavě vrhá do pátrání, které ji zavede ke strašlivému tajemství vesnice Tyneham – a možná i k vlastnímu novému začátku.

Ukázka z knihy Zapomenutá vesnice:

Tyneham, Dorset, prosinec 1943 

Lady Veronica stála na návsi před davem čítajícím víc než dvě stě hlav a rozčilením se chvěla. Úpěnlivě doufala, že nikdo z nich ne¬slyšel události předchozí noci. Každý z vesničanů pro ni předsta¬voval známou tvář a každý se díval plný očekávání na ni a na po¬hledného muže po jejím boku, který ji držel za ruku tak pevně, až to bolelo. Očekávalo se od něj, že něco řekne. Pár povzbudi¬vých slov, která všichni místní potřebovali. Ujištění, že dělají správnou věc. Něco, na co můžou být hrdí – opustit vesnici a odevzdat ji na oltář války vojsku, aby ji mohlo využívat jako výcvikový pro¬stor. Dělali právě něco, co se zapíše do učebnic dějepisu jako čin neuvěřitelné oběti pro válku a pro vlast. 

„Sire Alberte,“ vybídl muže vikář a naznačil, že je čas promluvit.
Muž po jejím boku přikývl. Postoupil o několik kroků kupředu a Veronica popošla s ním. Držel ji teď za ruku ještě pevněji. Její prsty nahmataly tlustý zlatý kroužek snubního prstenu. Veronica se otřásla.
Zatočila se jí hlava. Volnou rukou si sáhla do týla a dotkla se vel¬ké boule, která se jí tam vytvořila. Podařilo se jí smýt téměř veškerou krev – které tam měla hodně –, ale i přesto se jí stopy po husté rudé tekutině objevily na prstech, když je vyprostila z vlasů. Krev si utřela do černé látky šatů. Černé na znamení smutku. Připadalo jí to při¬měřené. Vždyť dnešek prakticky znamenal zánik vesnice, její smrt.

Muž se na ni podíval, ruku trochu povolil a vzápětí opět stiskl, ve tváři prázdný výraz, jen jako by se chtěl přesvědčit, že tam s ním stále je, jako by pořád nemohl uvěřit, co se to děje. A pak se obrátil k davu, aby pronesl svou řeč.
„Dnešek je historickým dnem,“ začal. „Dnes lidé z Tynehamu obětují svou vesnici, aby pomohli celému národu, aby pomohli vy¬hrát tuto válku. Opouštíme ji, ne navždy, ale do té doby, než bude válka vyhraná. Opouštíme ji společně, sjednoceni tím, že se jí vzdá-váme, sjednoceni společným vystěhováním. Tato válka se dá vyhrát jen dobrými skutky konanými dobrými lidmi. V obětování svých domovů a svého živobytí nikdo z vás není sám. Každý farmář, kaž¬dý kupec, každý muž, každá žena, každé dítě včetně nás, kteří obý¬váme Tyneham House – my všichni jsme v tom spolu. A až tahle válka vítězně skončí, spolu se zase vrátíme.“ 

Jeho krátký proslov se setkal s masou zaražených tváří, ale ve chvíli, kdy skončil, se navzdory smutné události ozval vlažný potlesk. Veronica byla ráda. Věděla, že řeč musí být dostatečně strhující, aby podpořila vesničany k odchodu bez boje, i když v současné době už neexistovalo nic, co by mohlo zabavení z úřední moci za¬bránit. Obyvatelé Tynehamu se chystali posbírat pár zbývajících věcí, Veronica zavřela oči a znovu se jí začaly zcela živě vybavovat události předchozí noci. Měla je před očima stále dokola, až si myslela, že snad začne ječet. Musela ale zachovat důstojný výraz ještě několik minut. Už teď věděla, že tuhle vesnici postrádat nebude a že nebude postrádat ani Tyneham House.
Muž po jejím boku prohlásil: Vrátíme se společně. Ne, pomyslela si Veronica. Nevrátíme. Nechtěla už to místo nikdy vidět.

O autorce knihy Zapomenutá vesnice:

Lorna Cook byla původně novinářka, ale svět publicistiky opustila, aby se mohla dát do psaní historických románů. Má doma víc kuchařských knih, než by bylo pro jednu ženu třeba, nicméně na vaření si najde čas jen zřídkakdy. Volné chvilky raději tráví s dobrou knihou v jedné ruce a sklenkou vína v té druhé (otáčet stránky je pak prý pěkný oříšek).
Zapomenutá vesnice je její první román a prodalo se ho již přes 150 000 výtisků. Také za něj v roce 2020 získala od Romantic Novelists’ Association cenu Joan Hessayonové pro začínající autory a cenu Katie Ffordeové za debutový román.
Žije v přímořské oblasti Essexu s manželem, dcerami a stafordšírským teriérem Socksem. Tuto knihu Zapomenutá vesnice koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižního klubu nebo na eshopu Luxor.cz.