Zapomenutí hrdinové na Prima ZOOM

Na Transsibiřské magistrále navštěvují místa, která se stala dějištěm bojů českých legionářů proti bolševické armádě v rámci první světové války. Prostřednictvím načteného komentáře jsou nám přibližovány historické souvislosti, ale také zážitky filmařů z této výpravy. Český dokument na Prima ZOOM.

Vzpomeňte na hrdiny na Prima ZOOM:

Českoslovenští legionáři v roce 1918 ovládli transsibiřskou magistrálu. Jejich hrdinství tehdy obdivoval celý svět. Přesto nám jejich osudy zůstávají utajeny. Zkušený český režisér Petr Nikolaev se to rozhodl změnit. Vydejte se spolu s ním napříč mrazivou Sibiří po stopách legií. Kdyby došlo na lámání chleba, kolik dnešních mužů by vzalo do ruky zbraň a šlo odvážně a odhodlaně bránit svou zemi? Hrdinové z československých legií neváhali. Na začátku 20. století se postavili nepříteli a rozepsali jednu z prvních kapitol nově se rodícího státu.

Zatímco se svět zmítal v bojích první globální války, pár desítek tisíc Čechů a Slováků se jako jediných vzepřelo bolševikům, střežili zlatý carský poklad, uchvátili Ameriku a ovládli tisíce kilometrů transsibiřské magistrály. Díky nim mohl Tomáš Garrigue Masaryk při rozdávání karet pro nové uspořádání poválečné Evropy získat podporu pro vznik samostatného Československa. Fascinující příběh legionářů u nás přesto zůstává takřka neznámý. 

Masarykovská republika legionáře sice vynesla na piedestal, ale i tak mnozí skončili jako ztracenci ve vlastní zemi. Adolf Hitler a po něm i Klement Gottwald a jeho následovníci pak srazili bývalé legionáře k zemi. Ti, co přežili, se místo úcty a vděčnosti dočkali života v zapomnění a opovržení. Sledujte neuvěřitelné příběhy odvahy, rozhodnosti a lidskosti. Odhalte osudy a odvahu našich vojáků v nepředstavitelně obtížných situacích. A zjistěte, jak velký vliv měly československé legie na tehdejší světové a evropské dění.

Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války a ruské občanské války. Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií a dezertovat k nepřátelským vojskům, se kterými pak bojovali proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům loajálním císaři. 

Tím se dopustili dezerce a porušení vojenské přísahy panovníkovi, za kterou jim hrozilo nasazení v trestních oddílech, a tím téměř jistá smrt až trest smrti. Sami příslušníci legií své vypovězení poslušnosti Rakousku-Uhersku brali jako součást revoluční akce zahraničního odboje s cílem napomoci vzniku samostatného Československa jako nástupnického státu někdejšího Českého království. Jejich nesporné vojenské úspěchy skutečně sehrály při jednáních o vzniku Československa v roce 1918 i později během Pařížské mírové konference zásadní roli.

Příslušníci legií v Rusku se zúčastnili několika vítězných bitev války, včetně bitvy u Zborova a bitvy u Bachmače proti ústředním mocnostem, byli také zapojeni do ruské občanské války vedené proti bolševikům, v jeden čas kontrolovali celou transsibiřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře. Název československé legie vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska. Základ těchto vojsk začal vznikat už v roce 1914 z dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii. 

Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“ – nejednalo se pouze o Čechy a Slováky, ti však měli velkou převahu. Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „Rota nazdar“. Počet českých a slovenských dobrovolníků se postupně navyšoval. Od roku 1917 se tvořily legie také v Itálii. Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 140 000 příslušníků.