Žárlivost

Žárlivost- co to slovo vlastně znamená? V knížkách tomu nerozumíme, ale jakmile ji jednou potkáme, víme co je to zač, ale neumíme si s ní poradit. Proč vlastně žárlíme? Vždyt nemáme proč, každý člověk je svobodný, tak proč vyčítáme partnerovi chyby, když jsme ho takového poznali a zamilovali jsme se do něho celého i s jeho chybami. Člověk nikdy neví co se může stát.

Já mám 3 roky partnera, vždycky jsem věřila tomu, že by mne nikdy nepodvedl a tak nemá cenu žárlit. Ale jakmile jsem se od své nejlepší kamarádky dozvěděla, že ji začal líbat, moje důvěra u něj skoncovala. Jak jednoduché důvěru ztratit a jak těžké ji získat zpět.

Byli jsme spolu teprve měsíc a pro mě ten vztah měl od začátku velkou cenu, ale pak jsem odjela kamsi na dovolenou a on toho využil a líbal moji kamarádku, která po něm už taky dlouho koukala a vím, že kdyby nezačal chodit se mnou, byl by s ní. Možná mi to taky řekla jen proto, abych ho nechala být a aby jsme se rozešli. Ale on brečel a vysvětloval mi, že udělal hloupost, navíc to byla ,,obyčejná pusa". Avšak já líbání neberu za zcela obyčejnou věc. Nakonec jsem mu odpustila, milovala jsem ho. Ale pak když někam šel nebo přišel později než měl, napadali mě hrozné myšlenky, že je s ní. A asi po půl roce jsem si vyrazila s kamarádkou-bez něho. Musela jsem mu věřit, že nepůjde za tou mojí bývalou nejlepší kamarádkou. A abych pravdu řekla, ani mě to nenapadlo že by něco takového podruhé udělal.

Po vyražení s kamarádkou jsem přišla domů, zavolala mu kde je, že se sejdeme a on to zvedl...bylo tam hrozné ticho a on řekl že je s kamarádem. Najednou jsem zaslechla ženský hlas. Rychle jsem ukončila telefon a raději na to rychle zapomněla. Už jsem se nechtěla trápit těmi myšlenkami. A druhý den jsem tu potvoru potkala venku. Jen jsme se pozdravili a ona říkala, že jde večer na diskotéku a co budu dělat já. ,,Jedu s přítelem na chatu," řekla jsem. ,,No jo vlastně, vždyt ja vim!" -ŘEKLA!!! V tu chvíli mi to docvaklo. Musel jí to říct můj přítel včerejší den! ,,A jak to víš?“, zeptala jsem se jakoby nic netušící. Začala koktat, nevěděla co má říct, až to nakonec z ní vypadlo, že včera byla s mým přítelem.

Hrůza! Okamžitě jsem ho vyhledala a cestou se mi hrnuly slzy do očí. Co spolu měli? Kde byli? Co se stalo? Všechny tyto otázky jsem ji napsala do smsky. A ona mi odpověděla, že jí zavolal jestli nepůjde ven a pak jí řekl, že mi to nesmí říct a dali si na rozloučenou pusu-ne obyčejnou! Hrůza! Můj život se zhroutil. Jak to mohl udělat?! Ten Když jsem ze ním přišla do baru, tvářila jsem se mile a snažila jsem se to z něho dostat. Vždycky se jen usmál a koukal kamsi mimo mě. Najednou jsem se do něho pustila a řekla mu co všechno vím. Zapíral a jen se mi smál! Pak odešel a řekl, že až se uklidním, mám se mu ozvat. Do týhle chvíle jsem se neuklidnila. Nakonec byly moje city silnější než rozum a já mu po několika dnech znovu odpustila a on sekal dobrotu.

Ted jsme spolu 3 roky a moje důvěra je k němu celkem nulová. Už nikdy ji nedostane zpátky. A hlídám ho jak psa, nikam ho nechci pouštět a už dlouho jsem nebyla někde s kamarádkou sama……..vím, že by toho hnedka využil. Může si za to vlastně sám. Ani se nesnaží získat tu důvěru zpět. Protože když se ho zeptám, kam jde, odpovídá ,,nikam". Když se ho zeptám, kdo tam byl, odpoví: ,,jen kluci". A přitom tam bylo spousta holek. U chlapů prostě platí heslo: ,,Zatloukat, zatloukat, zatloukat..."

Ale co my, ženy? To byl náš život určen jen proto, aby jsme se trápili kvůli mužům? Se žárlivostí tedy radši nezačínejte, nejen že si zkazíte vztah, ale i život. A můžu Vám říct, že je to hrozná věc, které se těžko zbavíte. Hodně štěstí.….

Kreca
Chytrá Žena – čtenářka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout