Zastavení v Děčíně

Co si pamatuji, tak jsem zde byla asi třikrát. Prvně na začátku devadesátých let, kdy zámek opustila armáda a začaly se zde konat návštěvnické prohlídky. Tehdy to byl opravdu tristní pohled. Zachovalo se toho hodně málo. Podruhé jsme si zámek prošli zhruba před  8-10 lety, což tedy bylo neskutečné srovnání, jak moc se zámek za ty roky (k lepšímu) proměnil. V té době se také rekonstruovaly zámecké zahradní terasy a tak nastal ten správný čas, dojet se podívat, jak se „dílo“ podařilo.

Byl opravdu horký letní den, měla jsem obavy, abychom vůbec sehnali místo k parkování, ale jak se záhy ukázalo, parkoviště u Zámeckého rybníku jsme měli takřka sami pro sebe. Ještě večer před cestou jsem zjistila, že v současné době probíhá rozsáhlá rekonstrukce hlavní přístupové cesty k zámku - tzv. Dlouhé jízdy a i známé Růžové zahrady, což nám ale nikterak nevadilo, vlastně bude o důvod víc se sem zase za nějaký čas dojet znovu podívat. Dle harmonogramů prací by měla uzavírka trvat do konce letošního roku, tak uvidíme příští rok zjara, zda už bude přístupná.

Pro vstup do areálu jsme tedy využili schodiště pod Zámeckou sýpkou a dostali se tak na prostranství u Čajového pavilonu z první poloviny 18. století. Hned proti němu je umístěna pěkná, moderní,  tryskající fontána, která lákala ke smočení rukou a drobnému ochlazení. Poté jsme se již pěšinkami lemovanými pestrobarevnými květinami a s okolním krásně udržovaným trávníkem pomalu dostali až nahoru pod zámek. Poté, co jsme si prohlédli zdejší asi celkem raritní kamennou mostní cestu, jsme vystoupali ještě pár schodů a ocitli se na zámeckém nádvoří, kde se procházelo pár turistů a několik pávů.

Co se mi zde opravdu líbí je velké množství laviček a pozornosti neuniknou ani dva majestátní a státem chráněné stromy. Jedná se o buk lesní stříhanolistý a tis červený, oba dosahují výšky kolem 16 metrů. Zde na zámeckém nádvoří je možno navštívit restauraci a zdarma je přístupná i galerie. Co se týká prohlídky zámku, jsou zde dva návštěvnické okruhy a bližší info se zájemci dozví na internetových stránkách památky.

My jsme si tu ve stínu stromů pěkně odpočinuli a poté se pomalu vydali na cestu zpět, opět přes Jižní zahrady. Ty dříve byly vinicemi. Počátkem 19. století zde nechal F. A. Thun vystavět pět teras, na kterých vzniklo 18 vytápěných skleníků. Děčín se v té době stal známým bohatými sbírkami orchidejí, kamélií i dalších tropických rostlin. Roku 1852 zde poprvé na Evropském kontinentu vykvetla Viktorie královská. Bohužel dlouhá desetiletí v majetku armády se neblaze podepsala i zde.

Naštěstí je toto již minulostí a každý, kdo do Děčína zavítá má možnost se podívat, jak moc se obnova těchto míst povedla. Nám se tu opravdu moc líbilo a věřím, že se tu opět brzy ukážeme. 

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz