Zavařování dýně

On je hrozně zvědavý a povídal: „No to jsem si nevšiml.“ Tak jsem mu řekla, že ji nebylo moc vidět, ale opravdu tam byla. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem mu neřekla pravdu, ale možná to byl trest za tu mou malou lež.  

Dýni jsem krájela celý den, máčela přes noc a druhý den zavařovala. Dalo mi to hodně práce, sklenice jsem nanosila do boudy na zahradě, kde mám vařič a zavařovací hrnec a postupně jsem sklenice skládala do hrnce a zavařovala. Měla jsem celkem 22 sklenic sedmiček a když jsem skončila, chtěla jsem si zavařeninu nanosit do kuchyně, označit rokem zavaření a dát do sklepa. Už jsem se těšila, jak všechno označím, nanosím na místo a umyju kychyň, protože bylo všecho zalepené.

Ale jak se říká - lenoch se nejdříve sedře - tak jsem si naskládala 6 sklenic na plech, nesla jsem to do kuchyně a nad sklepem, jak máme zábradlí, jsem si plech opřela o to zábradlí, ale nějak nešikovně, takže plech začal sjíždět, já ho chtěla zachytit, ale přitom jsem udělala krok dozadu a už jsem letěla ze schodů i se zavařeninama. Tak jsem měla nejen kuchyň na úklid, ale i schody a sklep. Všude bylo rozbité sklo se sladkou zavařeninou a já seděla pod schodama na podestě a pátrala, jestli jsem celá, nebo zlomená. Naštěstí zlomená jsem nebyla, všechno jsem pouklízela, nic mi celkem nebylo. Až po týdnu se mi ta naraženina rozleželela, musela jsem absolvovat rentgen 2x po sobě - po týdnu a doteď to není dobré. Prý obraženina hodně bolí, to se mi celkem potvrdilo, nemohu pořádně sedět ani ležet, delší procházky nepřipadají v úvahu a to jsem si prosím domluvila brigádu.

Už jsem sice na brigádu začala chodit, ale musím hodně opatrně a do nového roku jsem si slíbila, že raději půjdu 2x, abych ten náklad lépe zvládla bez pomoci zábradlí.

Zuzka51 - čtenářka
ChytráŽena.cz