Závislost na pošťačce

Asi před 2 lety jsem začala soutěžit. Do tohoto „sportu“ jsem se zamilovala až po uši při první výhře. Na tu si přesně pamatuji. Mnoho chytrých žen na jedné diskuzi psalo, že vyhrály kuchařku. Lidská závist je mocná, a tak jsem si říkala, že bych chtěla taky.

Hned poté jsem poslala soutěžní SMS zprávu a čekala na výhru, kterou jsem se měla dovědět večer toho dne. Do večera jsem na toto již zapomněla. V 22 hod. mně přišla SMS zpráva, kde stálo: „Gratulujeme, vyhráli jste rakletový gril!“ A to byl můj začátek. Později se ukázalo, že tento „sport“ je velmi návykový. Člověk by si řekl, že musím být závislá na internetu, ale opak je pravdou.  Závislost vzniká daleko jinde. Tam, kde by to člověk ani nečekal.
Normální týden soutěživé ženy:

Pondělí
Pošťačka chodí obvykle okolo 9. hodiny ranní. V 8.45 někdo zvoní u dveří, běžíme a tam sousedka. Ptá se, zda mi teče teplá voda. Hmm, odpovíte jí a zavřete dveře. Je 10 hod. a nic, nikde nikdo. Celá zklamaná, že vám nic nedošlo, se věnujete svým každodenním povinnostem s tím, že víte, že ještě jezdí auto se sympaťákem okolo 15. hodiny. Už od 14 hodin koukáte občasně z okna, je 16 h a vzdáte se. Nic nepřišlo.

Úterý
V klidu spíte a najednou před 9. hod. někdo zvoní. Tak tak dobelháte ke dveřím, cestou si rychle rukama upravíte vlasy a protřete oči, abyste lépe viděla. Před dveřmi stojí pošťačka. V duchu zvoláte: hurá!!!! Už mi něco pěkného nese. Podepíšete se a hned jak za sebou zavřete, otevíráte dopis. Hmm, tak zase nic, upozornění, že ztrácím nárok na přídavky. To vím i bez toho. Opětně proběhne den a nic.

Středa
V duchu si tajně představujete a sumírujete, co by všechno mohla pošťačka donést. Ale i když si to nepřiznáváte, začínáte být zoufalá. Den proběhl a opět nikde nikdo.

Čtvrtek
Nyní si to přiznáváte, jste zoufalá! Touha po zazvonění vzrůstá víc a víc. Pomalu upadáte do deprese, že vás nikdo nemá rád a proč jste ještě nic nedostala.

Pátek
Pátek - poslední pracovní den. Už na poštu raději nemyslíte, jinak byste si musela vzít další dávku lexaurinu na uklidnění, že stále nic nepřišlo. V 9.30 zvoní zvonek, kdo to asi je, pošťačka už musela chodit. Ale ne, je to pošťačka, jůů, nese vzorek krému, časopis o bydlení, který jste vyhrála a katalog oblečení. Jste nadšená jako blecha, jéé, konečně si na mě někdo vzpomněl. Ale euforie ihned vyprší, když si to ještě jednou vše prohlédnete a zjistíte, že nic moc jste nedostala. Bublinkové obálky se schovají, ty se ještě budou hodit. Trošku uspokojena jdete dělat své.

Dnes je krásný den, přišla pošta, dětí spí po obědě a vy máte klid. Najednou někdo zvoní okolo 13. hodiny. Který blbec. Vzbudí mě děti. Kouknete z okna a tam je ten krásný sympaťák. Seběhnete dolů a v ruce má dvě krabice. Zakoketujete, podepíšete se a utíkáte domů. Již cestou po schodech, jak vybíháte patro, studujete odesílatele a přemítáte si v hlavě, co by to mohlo být. Doma se už hrnete k nůžkám, trháte, stříháte. Jééé, lego a kosmetický balíček. To je ono! Skáčete 2 m radostí. A už teď se zase těšíte, jak bude další pondělí a pošta má otevřeno a vy budete dostávat další krásné výhry a vzorečky do schránky.