Budu Vám vyprávět příběh, vlastně zážitek o tom, jak jsme koupili obleček pro psa. Původně ho měl mít náš voříšek, jenže ten na něj neměl postavu... Napadl mě kocour. Kocourka jsem musela hladit atd., protože si všechny věci dělat nenechá.
A už ho má na tlapkách! Netušila jsem, že to půjde tak rychle. Ještě jsem mu oblečkem provlékla ocas a bylo to. Všichni jsme z toho měli pochopitelně velkou švandu. Ale to, co se stalo potom... Kocour se zřejmě polekal a utekl nám ven. Honili jsme ho po vesnici, abychom  mu obleček sundali. Naštěstí se kolem procházela paní se psem a chytila ho. Byla jsem ráda, že se neztratil i s oblečkem.

Asi po týdnu jsem mu koupila mikulášskou čepici a takový límec s rolničkami. No dokážete si představit, jak tomu se to líbí! Uvažuji ještě o botičkách, které mám od panenky. Myslím, že by mu slušely. Jsou to pěkné botasky na tkaničky, mají oranžovo-šedou barvu. Na jeho tlapky by jistě seděly perfektně. Mimochodem, kocourka máme už 5 let a jsme za něj velmi rádi. Protože s kým bychom se tak úžasně bavili jako tenkrát?      

O rok později: A je to tady. To, čeho jsme se obávali. Kocourek si chtěl užít s kočičkou a místo toho jí udělal koťátka. Byla to sousedova kočka. Soused k nám přišel, nečekaně zazvonil a začal nadávat: ,,Váš kocour nám zbouchnul naši kočku!'' Vypadalo to, že se s ním taťka hodně pohádá, ale dopadlo to jako vždycky. Moudřejší ustoupí. Proto se zeptal souseda, jestli ta koťata chce. On že je raději utopí. Zapojila jsem se do toho i já. Přestalo nás to bavit a rodiče rozhodli, že si je všechny vezmeme. A vůbec to nebylo na škodu! Byly čtyři a jedno si vzala babička, aby měl kocourek společnost, druhé teta, která byla sama, třetí druhá sousedka a čtvrté jsme si nechali my.
Je to kočička a jmenuje se Pája :)