V osmdesátých letech minulého století jsme jeli (nabídka rekreace od manžela z práce) na rodinnou dovolenou do rekreačního a školicího střediska Sázava. Jelo nás víc rodin s dětmi a jelikož to bylo celostátní středisko, věděli jsme, že se tam setkáme i s dalšími známými z celého Československa.

Jak už to v těch časech bývalo zvykem,  hned v první večer měl být takzvaný
seznamovací večírek a jeden-dva dny před koncem rekreace zase
rozlučkový večírek. Naši známí, kteří tam už byli vícekrát, se na tyto večírky velmi těšili a jejich první otázka po příchodu byla, jestli nám k tanci a poslechu bude hrát "naše oblíbená Znělka".

My jako začátečníci jsme nevěděli, o co se jedná, ale ti zkušenější nám
řekli, že nám nebudou nic prozrazovat předem, však uvidíme. A tak jsme večer uložili děti spát (jelikož jsme byli ubytovaní v tom samém hotelu,
kde se konala zábava, neměli jsme strach nechat je samotné na pokojích, protože jsme je v noci chodili pravidelně kontrolovat), vyfintili jsme se a sešli jsme do slavnostně vyzdobené jídelny. Velmi jsme se těšili, že si dobře
zatancujeme a pobavíme se. Organizátoři nás usadili ke stolům, na kterých
bylo připravené pohoštění a když jsme už byli všichni pohromadě, přivítali nás na dovolené, pověděli několik organizačních pokynů a nakonec nám popřáli
příjemnou zábavu, kterou nás bude doprovázet, cituji: "Naše oblíbená
hudební skupina Znělka". Když se v sále ozval potlesk, na pódium
vystoupilo pět pánů ve věku cca 60 až 70 let (podotýkám, že my jsme
tehdy měli o nějakých pár desítek roků méně) a hned nás i vyzvali do
tance a "spustili". No co vám budu povídat. Při první písničce jsme
vůbec netušili, co vlastně hrají. Nevěděli jsme,  máme-li tancovat polku, anebo
valčík, či snad tango. 

Ti ostřílenější nám poradili, že musíme chvilku poslouchat slova písničky a podle nich tancovat. Asi při třetí-čtvrté písničce jsme zjistili, že každá písnička má víceméně tu samou melodii a opravdu se liší jen textem. Ještě štěstí, že ti "dědouškové" hráli a zpívali jen známé československé písničky a podle jejich textu jsme postupně zjišťovali, co to je za tanec. Ze začátku jsme frflali, že se to nedá poslouchat a už vůbec ne na to tancovat, ale organizátoři se starali o nás skutečně vzorně, jídla a pití byl dostatek, o půlnoci byla bohatá tombola
a jak zábava nabírala postupně na obrátkách, přestal nám tento "malý nedostatek" vadit a nakonec jsme se velmi dobře bavili až do rána.

Dovolená proběhla k naší spokojenosti a dohodli jsme se, že za rok se
zase všichni sejdeme. Nakonec jsme na Sázavě trávili dovolenou čtyřikrát a když nám na té poslední oznámili, že nám k tanci a  poslechu bude hrát jiná kapela (její název si už nepamatuji, ale která mimochodem hrála velmi dobře),
byli jsme všichni zklamaní, protože k dovolené na Sázavě jednoduše patřila
"naše oblíbená Znělka".