Název knihy: Vlčice a děti noci část 1
Autor: Zdeněk Žemlička
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 200 str.
Brožovaná vazba
Formát: 110x165 mm
Vázaná vazba
Cena: 139 Kč

Striga byla po úmorném boji zničena, avšak zanechala po sobě krvelačné potomstvo. Krom toho, jak praví královna víl, kus odtud vyrostlo velmi nepěkné býlí. Opravdu vstala striga z mrtvých? Marobudovo království je opět ohroženo, tentokrát velmi temnými silami.

Ale Kroana, Marobud a Alana vrací úder. Je to však nejmoudřejší řešení? Bojovnice a mora Nadja má o tom pochybnosti. Navíc Arminius a náčelník Hermundurů Vibilius kují nebezpečné pikle. Pokračování ságy „Vlčice“ lze označit za upírský román, i když slovo „upír“ byste v něm hledali marně.

O autorovi:

Zdeněk Žemlička (1957), jeden z našich předních autorů historické fantasy, debutoval triptychem Sny Avarů, Rusalka a Balmgund (1998–1999). Výrazněji ale na sebe upozornil až dobrodružnými povídkami o slovanském pirátu Krutobojovi, které byly následně sebrány do knihy Čas rytířů (2007, Edice Pevnost, sv. 18). Ve stejné době i prostředí se odehrávají rovněž autorovy romány Vlčice (2005, Edice Pevnost, sv. 1) a Vlčice a Mandragora (2008, Edice Pevnost, sv. 37 a 38).

Ukázka z knihy:

Arminius zarazil koně. Nebo se mu to aspoň zdálo. Ve skutečnosti se Modrý plamen zastavil sám. Potichu zaržál a hrábl kopytem, zřejmě z bezradnosti, kam jet dál. To však netušil ani jeho pán a jen se zmateně rozhlížel, hledaje v okolí cokoliv známého. Leč nenašel to. Stezka, po níž ujížděl na sever, se ztratila, zmizela krajina, kterou důvěrně znal, a po třech jeho spolubojovnících jako kdyby se slehla země. Ještě před chvílí cestoval lesem, jenže nyní stál uprostřed lučiny nedaleko klikatícího se potoka. A ačkoliv bylo jasné odpoledne a na nebi svítilo slunce, tady vládlo podivné přítmí, jako by byla nad celým paloukem rozprostřena nějaká neviditelná plachta tlumící veškeré světlo.

Zeleň trávy a žluté listí stromů u říčky i modř oblohy, to vše bylo nějak vybledlé. Nad lučinou se místy povalovaly divné cáry šedavé mlhy a Arminiovi se zazdálo, že na sebe berou podobu lidských postav. Modrý plamen se vzepjal a poděšeně zařehtal. A srdce cheruského náčelníka sevřel plíživý strach.

„Čáry a kouzla,“ zašeptal a pohled mu sklouzl k boku koně, kde v pytli visela mumifikovaná hlava římského legáta Vara. Látka byla mokrá, neboť ještě po poledni sprchlo, avšak nyní se z ní kouřilo, jako kdyby předmět uvnitř vydával žár. Arminius zaklel, vytáhl z pochvy nůž a pytel rychle odřízl. Byl nejvyšší čas. Vak doslova zčernal a potom se vzňal příšerným zeleným ohněm, který jej spálil na uhel. Vysušená hlava se svraštělým obličejem ležela v trávě a plameny po ní tančily.

Hřebec se úplně splašil a vzápětí jezdce shodil. Kdyby se Arminius nedržel za uzdu jako klíště, určitě by utekl. Takhle jej sice zvíře vláčelo travou, ale víceméně jen zmateně pobíhalo sem a tam. Konečně se Cheruskovi podařilo vstát a koně uvázal k silné větvi nedalekého keře. Pak se obrátil a vytřeštěně zíral na hlavu. Už sice nehořela, zato se její ústa pitvorně zašklebila.

„Kdo jsi, démone? A co chceš?“ zašeptal třesoucím se hlasem Arminius.
„Ty se ptáš, kdo jsem?“ zaskřehotala hlava. „Ty přece víš, kdo jsem. Publius Quinctilius Varus, císařský legát a velitel římských legií. Jsem ten, kdo ti důvěřoval a chtěl být tvým přítelem. Jsem ten, koho jsi zradil a uvalil na něj hanbu. A co ti chci? Přece ti zjevit budoucnost. Nebo ty nechceš vědět, co tě čeká?“

„Ne, nechci!“ vykřikl překotně Cherusk.
Hlava se rozesmála odporným bublavým smíchem.
„Nechceš? Ale budeš,“ zašklebil se jízlivě mrtvý.
Arminius si zacpal uši, avšak nebylo mu to nic platné. Legátova slova duněla v jeho mysli snad ještě hlasitěji, a tak raději začal naslouchat. Napadla jej myšlenka, že znát budoucnost nemusí být až zas tak špatné. A třeba se mu podaří na osud vyzrát.

Název knihy: Vlčice a děti noci část 2
Autor: Zdeněk Žemlička
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 224 str.
Brožovaná vazba
Formát: 110x165 mm
Vázaná vazba
Cena: 139 Kč

Nastává zásadní zlom ve vývoji událostí. Co udělá vládce dětí noci Khan? Jeho setkání s Kroanou je osudové. Vibilius už nemíní čekat a jeho syn zahajuje válečné tažení proti Marobudovi. Má početní převahu, avšak proti němu se vypravili ti nejlepší bojovníci. Navíc mají v záloze nejedno překvapení. Jenže hra osudu bývá vrtkavá a Kroana ztrácí víc, než je schopna unést. Na ni a na Alanu čekají kruté zkoušky i boj se záhadným hadím démonem.

Ukázka z knihy:

Sníh se třpytil ve svitu měsíce a Kroana běžela vytrvalým klusem stále vpřed po stopě jelena. Za sebou vnímala šustot tlap své malé smečky, svého muže a dcery. Za dva týdny v divočině se Siarka zocelila a z rozmazlené a znuděné holčičky se pomalu stávala lovkyně. Jistě, její největší kořistí byla zatím jen příliš odvážná kuna, avšak byla na ten úlovek pořádně hrdá. A přesně toho chtěla její matka dosáhnout.

Nyní však vyrazili za větší zvěří. Osamělý paroháč bude za chvíli běžet o život. A bude nejspíš běžet marně. Ke Kroaninu čenichu dolehl jeho pach. Vyrazila trochu rychleji a doufala, že jim to vlče bude stačit. Po chvíli konečně zahlédla mračno sněhu, zvířeného kopyty prchajícího jelena. Vlkodlaci zavyli. K jejich úžasu z lesa zazněla odpověď. Kroana periferním zrakem zahlédla siluety dvou vlků po levici. Byli nádherní, ačkoliv ne tak velcí jako ona či Fabius. Jejich šedá srst se třpytila v záři měsíce. Očividně s nimi soupeřili, kdo dříve dostihne kořist, leč agresivně se nechovali.

Jelen mezitím vběhl do lesa. Byl to mladý kus, starší a zkušenější jedinec by to nikdy neudělal, naopak by se dál držel na otevřené pláni. Nyní kličkoval mezi stromy, občas narazil parožím do větve, těžce se prodíral křovím a to vše ho zdržovalo. Nakonec se musel obrátit, aby čelil přesile čtyř dospělých šelem. Vlče pro něj nepředstavovalo nebezpečí.

Ani jedna z dvojic vlků závod nevyhrála, zuřivě funícího paroháče doběhli ve stejnou chvíli a svorně ho obklíčili. Pak Kroana zaznamenala Siarku, jak se bezhlavě vrhá vpřed. Varovně vyštěkla, leč bylo pozdě. Kopyto zasáhlo její dceru do žeber. S bolestným kňučením odlétla a zabořila se do sněhu. Vlkodlačice věděla, že se ze zranění zase rychle dostane, avšak jelen, povzbuzený dílčím vítězstvím, na vlče zaútočil. Kroaně nezbylo, než se postavit tváří v tvář špičatým parohům, a v duchu se připravila na bolest.
V té chvíli jeden z cizích vlků napadl paroháče zezadu a zahryzl se mu do kýty. Tím se mu podařilo útok odvrátit. Vzápětí Fabius s dunivým zavrčením dopadl na hřbet zvířete a vahou svého mohutného těla jej srazil do sněhu. Druhý z cizích vlků přiskočil a bezmocnému králi lesa se zakousl do šíje. Krev kropila sníh i keře. Jelen už neměl naději, vlčí tesáky ho rvaly ze všech stran. Kroana se přidala také, hltajíc krvavé kusy masa z dosud živé a zmítající se kořisti. Nemohla se ubránit opojnému pocitu.

Náhle se zarazila a po očku sledovala dva cizí vlky. Až nyní jí došlo, že nežerou, pouze chlemtali krev prýštící z ran. Avšak vlčí mozek odmítal zpracovat tento zvláštní poznatek. Jakmile krev přestala téci, obě šelmy se zvedly a odklusaly do lesa. Kroana za nimi chvíli hleděla, dokud je nepohltila tma. Když se vlkodlaci nasytili, ještě chvíli u ožrané mršiny odpočívali, nakonec se však vydali domů. A domov, to byl starý srub, v němž kdysi žila s Kristomem. Teprve zde se proměnili a Kroaně konečně svitlo.

Tyto knihy Zdeněk Žemlička - Vlčice a děti noci část 1 a 2 koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Epocha.