Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenosti s naší obvodní lékařkou ještě z dob, kdy lékař byl přidělen a nebylo možné ho změnit. V čekárně se čekalo dlouhé hodiny, a i když šel někdo na poslední kontrolu před uschopněním, musel čekat mezi pacienty s chřipkou a angínou, to samé platilo, pokud někdo chtěl napsat pouze recept. Naše doktorka začala ordinovat tak 20 až 60 minut po začátku ordinačních hodin a vzala z pravidla 3-4 pacienty a pak nebylo dlouho nic. Většinou si paní doktorka zašla do obchodního centra na nákup a poté, co se vrátila, dalších 30 minut neordinovala.

Pak začala brát lidi jak na běžícím pásu, aby to stihla do konce ordinačních hodin. Musím říct, že si nikdo nedovolil protestovat, akorát si každý ulevil doma nebo v čekárně, ale nic víc. Pokud měla dobrou náladu, tak se vám podívala do krku nebo si vás poslechla, ale většinou se zeptala, co si myslíme, že nám je a napsala recept.

Naše paní doktorka si potrpěla na prezenty - nějaká ta kávička, bonboniéra, čaj, ale stačila třeba i sušenka, nebo raději dvě. Vyloženě čekala na to, co kdo vytáhne z tašky. Když jsme se potřebovali ulít z učení, byla to ta pravá doktorka - stačilo párkrát trochu zakašlat a bylo to - při kontrole se optala, jestli chceme uschopnit, a nebo zůstat doma do konce týdne. Brali jsme to jako zábavu a když byl člověk vstřícný, napsala Framykoin - byla to skvělá průhledná mastička pouze na předpis. Pokud ovšem nešlo jen o nemoci jako byla chřipka, nachlazení a angína, ale šlo o vážnější nemoc, bylo dobré se této ordinaci vyhnout.      
                                                                     
Případ naší sousedky je takový, že přišla do ordinace s bolestí hlavy, ruky a píchání na prsou. Paní doktorka konstatovala, že už není nejmladší a že si hnula se zády a přeležela ruku. Napsala nějaké prášky a mast. Asi za 3 dny přišla sousedka znovu, že je to snad ještě horší a necítí se dobře. Po naléhání jí byly napsány rehabilitace a tak se šla sousedka objednat. Uplynuly další 4 dlouhé dny a když rehabilitační sestra sousedku uviděla, zavolala rychlou a řekla jí, že prodělala infarkt. Následky má dodnes, jednu ruku má hůře pohyblivou a bere léky. Takovýchto případů byla spousta a ani stížnosti nic nevyřešily. Manžel paní doktorky byl uznávaná kapacita, ale ani on ji neudržel v nemocnici na Bulovce, kde pracovala, pro její neschopnost, a tak dělala obvodní doktorku - což se samozřejmě každý dozvěděl až v době, kdy už se o tom mluvilo.

Jsem velice ráda, že je dnes jiná situace a každý si může svého doktora vybrat sám a hlavně není závislý na tom, kam ho lékař pošle nebo nepošle. Dnes mám paní doktorku, s kterou jsem velice spokojená a když si není jistá, nebojí se to říct a pošle své pacienty na vyšetření ke specialistovi. Všichni máme pouze jedno zdraví, které je velice křehké a měli bychom na sebe být opatrní.

Byly doby, kdy jsem nemoci přecházela, ale už to nedělám. Když nechci jít marodit, tak si prohodím směny a zalehnu a dostanu se z toho. Když se to chytne v začátku, než se nemoc stihne rozjet, tak mi 2 dny úplně stačí a to jsem víceméně na čaji se zázvorem a výluhu z cibule + pár Paralenů. Když vidím na známých, že jsou pěkně nastydlí, unavení a sotva pletou nohama, snažím se je přesvědčit, že není dobré čekat, až už prostě nebudou schopní vstát a teprve potom zůstanou doma - jak se říká, stejně doma budou, až je ta nemoc sejme, ale podstatně déle a zbytečně organismus zatěžují a vyčerpávají. Zajímalo by mě, jak řešíte své nemoci vy.