Jak již jsem několikrát ve svých příbězích psala, věřím na nadpřirozeno. Možná bych za takový tajemný příběh mohla považovat jednu jízdu autem, kterou jsme s tátou absolvovali před několika lety. Možná to totiž bylo varování odjinud...

Stala jsem se členkou fanklubu Chinaski v roce 2009. V jedné z fanklubáckých soutěží jsem se stala šťastnou majitelkou lístků na divadelní představení Autopohádky, které se mělo odehrát v Písku. Protože táta má Chinaski také rád, slíbil mi svou spoluúčast a zároveň odvoz.

Představení se tuším konalo v úterý. Ve škole jsem byla celá netrpělivá. Protože město Písek mám velmi ráda a jezdila jsem tam téměř každé prázdniny, doufala jsem, že před samotným začátkem si ho stihneme aspoň trochu projít. Na internetu psali, že začátek vystoupení je v 19:00. Přišla jsem ze školy a táta se stále neměl k odjezdu. „Proč tak šílíš, začíná to až o půl hodiny později!“ „Jakto? Všude jsem četla, že to začíná už v sedm večer.“
Nenechal se přemluvit a jeli jsme o půl hodiny později.

Cítila jsem se skvěle. Těšila jsem se jak malé děcko. Svítilo sluníčko, byl krásný dubnový den. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. Na dálnici byla obrovská autonehoda. Podle kolony táta odhadoval, že se nehoda mohla stát tak půl hodiny předem... Kolem nás svištěla jedna sanitka za druhou.
Nakonec jsme vyjeli z dálnice a jeli jako o život. Můj táta je vzorný poctivý řidič, ale abychom vystoupení stihli, jel velmi rychle. Říkala jsem mu, že se na to můžeme vykašlat...

Nakonec jsme přijeli 5 minut před půl osmou. Vystoupení samozřejmě začalo v těch 19:00, jak jsem říkala. Museli bychom tedy vyrazit o půl hodiny dřív...
Pozdní příchod jsme ustáli s grácií. Naštěstí jsme seděli na přístavku, takže jsme nikoho nerušili. Představení jsme si velmi užili. Já si po koncertě došla pro autogramy, poprvé prohodila pár vět s mým oblíbeným baskytaristou, vyfotila se s celou kapelou a jelo se domů.

Až v autě jsme si vzpomněli o našich dohadech o začátku... Co kdybychom přece jen vyrazili o 30 minut dřív? Mohli jsme být v té autonehodě my? Kde na internetu táta viděl, že to začíná později? Na tyto otázky odpověď asi nikdy nenajdu. Hned po příjezdu domů jsem se šla podívat na adresu, kde to údajně táta četl, ale už tam vůbec nic nebylo...