Zelená hora u Žďáru nad Sázavou

Moje kamarádka se rozhodla rozšířit mé obzory a vytáhla mě na výlet na Zelenou horu. V mém pokročilém věku je to prý ostuda, že jsem tam dosud nebyla. Tak jsme si ten výlet naplánovaly podle sympaticky znějícího data na jeden červencový den. Tři měsíce před ním a pak po něm až doteďka svítí slunce jako o závod a modlíme se za každou kapku deště, ale v náš den D se pořádně zatáhlo a sem tam jsme i hezky zmokly. Ale to nevadilo, výlet to byl přesto moc hezký a nelituji z něj ani minuty.

Po čtyřhodinové cestě vlakem (vstávaly jsme ve čtyři…) jsme dorazily do Žďáru nad Sázavou. Město mě upřímně řečeno moc nenadchlo, protože cestou z nádraží do centra jsme procházely mezi paneláky a v historickém jádru města někdo, zřejmě v 60. nebo 70. letech, dal příkaz vše staré zbořit a vystavět tam místo toho betonová obchodní střediska a restaurace. Líbily se mi asi jen dvě uličky v okolí kostela s malými obchůdky, historická radnice a uprostřed náměstí krásný morový sloup.

Z náměstí jsme autobusem pokračovaly k Zelené hoře. Už od zastávky u hřbitova to místo vypadalo úchvatně. Možná i ty šedočerné mraky na obloze dokreslovaly tu monumentálnost barokní stavby. Kostel sv. Jana Nepomuckého a ochozů kolem něj postavil počátkem 18. století významný česko-italský architekt Johann Santini – Aichl.

Kostel samotný není velký, ale jeho půdorys připomínající pěticípou hvězdu a ochozy s půdorysem deseticípé hvězdy jsou originální a v architektuře ojedinělé. Motiv pěti- a deseticípé hvězdy se pak opakoval několikrát v interiéru kostela i ochozů, např. na štucích stropů. Interiér kostela, kde se střídají prvky gotické a barokní chrámové architektury je nádherný, možná i proto, že není „barokně přeplácaný“, je vkusný, spíš jednoduchý. Nejbohatěji zdobený je samozřejmě oltář, stěny jsou ale pro baroko trochu nezvyklé, jen bílé. Kostel sv. Jana Nepomuckého byl zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO a od letoška na něm probíhají rozsáhlé opravy exteriéru i interiéru. My jsme měly štěstí, že lešení bylo jen na jedné venkovní zdi a v interiéru se zatím nepracovalo.

Po prohlídce kostela jsme sešly kolem rybníka (jsou tam dva) k zámku. I areál zámku se nám moc líbil. Není tam sice možná klasická prohlídka, protože zámek slouží spíš různým kulturním akcím a je současně opravován, ale prošly jsme si aspoň nádvoří, nahlédly jsme do zámeckého kostela a dál jsme se dostaly až k sádkám a nakonec jsme přišly k morovému hřbitovu. Ten je veřejnosti nepřístupný, ale branou můžete nahlédnout dovnitř a spatřit sochu anděla. Zpět do města jsme se vrátily zase místní MHD. Měly jsme ještě čas i na zmrzlinu, ale pak už jsme se musely vrátit na nádraží na naši několikahodinovou cestu domů.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10