Želiv - výlet k narozeninám

Kamarádka má kulatiny a již dlouho mluvila o tom, že chce jet do Želiva. Tak jsme se rozhodly, že vyrazíme. Nicméně spojení z Jihlavy (i když je to kousek) je trochu problematické.

Musíme přes Humpolec – no když se tam odstěhoval Hliník, proč bychom si městečko neprohlédly i my. Je ospalé slunečné ráno, ale v jednom okénku nám natočí zmrzlinu. Procházíme se a hledáme  Hliníkárium. Je to malé, ale milé muzeum – jsme tam samy, takže si opakujeme repliky a smějeme se jako malé holky. Ještě navštívíme v parku Stromovka kámen s pamětní deskou a Hujerovu švestičku.

Do Želiva nám nic nejede, co teď – tak si vezmeme taxíka. Veze nás příjemná paní, která nám povídá o zdejším kraji, který je opravdu nádherný. Cestou do Želiva se kocháme krásnou přírodou.

A jsme tu – pro mě Želiv znamená můj oblíbený Santini. Jsem zvědavá. Ale nejdříve jdeme na oběd – ne do té klášterní restaurace, ale za most, kde jsme se výborně najedly.

Zaplatíme si prohlídku kláštera a prohlídku pivovaru. Začínáme v pivovaru, kde nám sympatický bývalý sládek vysvětluje a ukazuje, jak se pivo vyrábí. Jenže na moji kamarádku si jen tak nepřijde, ona kdysi v pivovaru dělala a postup zná velice dobře. Začíná, má klást doplňující otázky a pán viditelně ožije  a prohlídka je veselá,  jak se ti dva doplňují. Piva Haštal 12, Falco 12, Jeroným 12, Godšalk 12 – krásné názvy. Těším se, až je ochutnáme. Prohlídku jsme časově přetáhli a už na nás čeká průvodkyně klášterem. Pán nás pořád zdržuje a zve na ochutnávku – dáme si loka a utíkáme ke klášteru, kde na nás průvodkyně čeká.

Klášter byl založen 1139 Soběslavem I. Po několika požárech byl obnoven v letech 1713-1720 Santinim. V 50. letech 20. století sloužil jako internační tábor,  kde komunistický režim zadržoval více než 400 kněží a řeholníků. Byl zde i kardinál František Tomášek. Procházíme konventem, knihovnou a vstupujeme do Kostela Narození Panny Marie – původně románského kostela cca kolem roku 1250. Mě hlavně zajímá ta přestavba Santiniho – síňová trojlod se širší střední lodí, presbytář a dvě průčelní věže. Velmi cenné je i barokní zařízení – lavice, oltáře, sochy – jsme trochu pyšné, protože jsou tu řezbářské práce i od jihlavského řezbáře F. Hoebbela.  Koukám se do stropu a kochám se tou nádherou.

Jen tak napůl ucha slyším, jak se kamarádka ptá průvodkyně: A kde tady bydlí paní Urbánková? Jo – já vám to řeknu a vy k ní budete chtít jít na kafe… nevědíc kam, tak jsme nešly.

Jdeme ještě na pivo do klášterní  restaurace – moc dobré a procházíme se ještě v okolí kláštera – Trčkův dům, hřbitov s románským kostelem Sv. Petra a Pavla. Autobus nám jede za dvě hoďky, tak si dáme ještě vínko v restauraci u zastávky a přes Humpolec do Jihlavy.

Odškrtávám si dalšího Santiniho a plánujeme další výlety.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10