Zemplín I. díl

Jak jsem už psala v článcích o Vysokých Tatrách, máme senzační partu, se kterou jsme byli na dovolené právě v Tatrách. No a protože o "důchodové" dovolené není mimo sezónu příliš velký zájem, dostali jsme nabídku na další dovolenou, tentokrát na Zemplínsku Šíravu. Musím se přiznat, že jsme dlouho neváhali a nabídku jsme přijali. K naší tatranské sestavě přibyl ještě jeden pár a tak jsme se v počtu 12 lidí (6 manželských párů) vydali na východ.

Sraz jsme měli v  Liptovskom Mikuláši (vždyť tam žije gro naší skupiny). Na další cestu jsme se vydali dvěma auty - mikulášští se vezli v 8místném minibusu a my "přespolní" jsme jeli osobním autem jednoho z kamarádů.
Cesta uběhla rychle a  bez problémů a už jsme spatřili naše  "slovenské moře".
Po ubytování a  po obědě jsme se hned vydali na malou procházku okolo vody. Věděli jsme, že na koupání je už voda příliš studená, ale měli jsme v plánu prohlédnout si pobřeží z vyhlídkové lodi. Ale byli jsme velmi zklamáni, že koncem prázdnin se  tu jako by zastavil život, nekonají se tu žádné akce pro rekreanty a rovněž vyhlídková loď ukončením letních prázdnin odchází na zimní odpočinek. A tak jsme si přehradu prohlédli jen ze souše.

Zemplínska Šírava je vodní dílo na východním Slovensku v povodí řeky Bodrog. Vodní plocha zabírá rozlohu 33 km čtverečních (druhá největší na Slovensku), maximální délku má 11 km, maximální šířku 3,5 km, průměrnou hloubku 9,5 m a maximální hloubku 14 m.

Postavená byla v letech 1961 - 1965 a je vytvořená hrázemi dlouhými 7 346 m. Vodní nádrž napájejí převážně vody řeky Laborce prostřednictvím přívodního, Šíravského kanálu, vodu odvádí  do řeky Laborce Zalužický kanál a z přehrady též vytéká Čierna voda.

Součástí nádrže je i suchá nádrž Beša. Ačkoli Šírava slouží hlavně k rekreačním účelům a je důležitou oblastí letního cestovního ruchu zemplínského turistického regionu na východním Slovensku, (na jejích březích se nachází 8 rekreačních středisek: rekreační středisko Biela Hora,  rekreační střediska: Hôrka, Lúč, Medvedia Hora, Kaluža, Kamenec, Klokočov a Paľkov), slouží i na ochranu před povodněmi, na zavlažování a jako zdroj vody pro průmysl.

Vodní nádrž začíná cca 3 km severovýchodně od Michaloviec. Jižně od Zemplínské Šíravy přechází důležitá silniční spojnice s Ukrajinou.

No a protože přímo v areálu Šíravy není mimo využití hotelového bazénu a procedur, které se dají zakoupit v hotelu, příliš co dělat, naplánovali jsme si vycházky po okolí.

Jako cíl první větší vycházky jsme si zvolili obec Vinné (151 m n.m.). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1249. V 16. století to byla velká vesnice a v 18. století městečko. V obci se nachází kostel sv. Anny postavený koncem 13. století. Mezi další historické památky patří kaštel z poloviny 17. století a kaplička. Při obci Vinné ve svahu Senderov se zachovaly zděné části středověké architektury. Jižní svahy Senderova jsou pokryté vinicemi, kde je možné se na podzim zúčastnit tradičních česaček, vinobraní. A ačkoli v obci už bylo hrozno většinou očesané, právě to nás sem přilákalo. Lépe řečeno jeho tekutá podoba. Místní vinař nás totiž pozval do svého sklípku, porozprávěl nám o historii i současnosti vinohradnictví v tomto kraji a dozvěděli jsme se spoustu zajímavého o vlastní výrobě vína. Součástí "přednášky" byla i ochutnávka osmi druhů vína, mezi jinými i vzácného barikového vína. Barik (Barrique) je dubový sud s obsahem asi 225 l, který se používá k vyzrání vína. Sudy se vyrábí z amerického anebo francouzského dubu a pro uložení vína se mohou použít jen třikrát. Víno ze sudu získává aromatické látky (vanilín, laktony, třísloviny a nezkvasitelné sacharidy) a má mírně koňakovou vůni. Délka uložení vína v barikovém sudu záleží na požadavcích na konečné aroma a chuť vína. Mně osobně toto vínko velmi chutnalo,  ačkoli je poměrně drahé, ale jako aperitiv je určitě vynikající. No a protože nám různé druhy vína chutnaly, udělali jsme ochotnému vinaři tržbu a nakoupili jsme víno nejen pro sebe, ale i jako suvenýry pro naše blízké doma.

Druhým naším cílem bylo Vinianske jazero a Viniansky hrad

Vinianske jazero se nachází v katastru obce Vinné, 11 km od Michaloviec. Leží v malebném přírodním prostředí, obklopeném hustými lesy, napájené prameny Vihorlatských vrchov a vzniklo vytvořením umělé hráze a přivedením vody z Vinianskeho potoka do sedla na úpatí vrchov Marečkovej ( 401 m n.m.) a Šutovej ( 319 m n.m. ). Celková plocha jezera je 8 ha s průměrnou hloubkou 3 m a vyznačuje se mimořádně teplou vodou. V blízkosti jezera se nachází hotel Jazero, který svým umístěním poskytuje dobré podmínky na ubytování, stravování, zábavu a samotnou rekreaci s množstvím kvalitních služeb. Kromě letního koupání a vodních sportů nabízí blízké okolí bohaté možnosti pro turistiku a cykloturistiku.

Nás však nelákal hotel, ale Viniansky hrad Hrad, který se nachází na Vinianskom hradním vrchu v nadmořské výšce 325 metrů mezi obcemi Vinné a Trnava při Laborci. Ačkoli první písemná zpráva o hradu je z roku 1330, hrad postavili pravděpodobně už v druhé polovině 13. století na ochranu cesty, která vedla do Polska. Vinné patřilo šlechticům z Michaloviec a tvořilo součást tamějšího panstva. Po čas bojů uherského krále Mateja a polského panovníka Kazimíra IV. v roce 1466  byl objekt těžce poškozen. Začátkem 16.století hrad opravili a opevnili. Ještě v tom samém století, v roce 1594, ho císařské vojsko při dobývání opět poškodilo. O něco později majitelé hradu, Sztárayovci, objekt opravili, ale potom ho už v polovině 17. století opustili jako nepohodlné sídlo a přestěhovali se do obce, kde si postavili kaštel. Začátkem 18.století při likvidaci protihabsburského povstání dal císař hrad zbourat. Od té doby je ruinou. V současné době je hrad zpřístupněný a probíhají na něm rekonstrukční práce pod záštitou občanského sdružení Zemplínsko-užská hradná cesta. Tuto kulturní památku pomáhají opravovat nejen dobrovolníci, ale i 40 nezaměstnaných. Když jsme se pokochali pěkným výhledem na Východoslovenskú nížinu, Zemplínsku Šíravu i na zalesněné vrcholy Vihorlatských vrchov a při dobré viditelnosti až na Ukrajinu a do Maďarska (což nám počasí umožnilo), přestali jsme překážet "zachráncům" hradu a začali jsme sestupovat dolů s cílem obejít ještě Vinianske jazero, odkud jsme k hradu vyrazili. Ale nebylo nám to souzeno. Jasná obloha se v průběhu několika minut zamračila a my jsme celkem "kvalitně" zmokli. A tak jsme namísto procházky okolo jezera nakonec přece jen seděli v hotelu Jazero při čajíku.

Na další den jsme měli naplánovanou návštěvu města Michalovce, ale vytrvalý celodenní déšť nám překazil plány. My jsme se však nezlobili a den jsme využili na procedury, plavání v hotelovém bazénu a večer jsme si poseděli a spřádali plány na další dny.

Ale o tom až zase příště.