Ženy v netradičních rolích: Kutilka - Svářečka

Mezi nejznámější svářečky patří Alex Owensová ze světového muzikálu Flashdance (1983). Osmnáctiletá dívka ve dne pracuje jako svářečka a v noci tančí v luxusním baru. Už tehdy si možná mnozí ťukali na čelo, že by se přece dívka měla živit spíše ženským povoláním a ne fušovat do řemesla chlapům. Před pár lety trend „svářečky“ pronikl i k nám do České republiky.

Především v Trutnově zaměstnávají asi největší počet žen v tomto oboru. Jelikož se sám majitel inspiroval v zahraničí, došlo tak ke zpestření mužského kolektivu. V  oboru sváření je stálý nedostatek pracovníků a za velké pozitivum platí i odpovídající platové ohodnocení za rizikovou a náročnou práci. Kateřina je sváření oddaná a život bez svojí svářečky už si nedovede představit, ale čas na svoje kamarádky a povídání u kávy si ujít jako každá žena rozhodně nenechá.  

Kateřina Valentová

Kateřina (24) je na dílně rok a půl a už je mezi svými kolegy váženou řemeslnicí. Sváří díky své povaze velmi pečlivě, a proto dostává zakázky na těch nejjemnějších projektech. I proto se zapojila do naší kampaně netradičních, za to jemných žen.

Katka se narodila v Trutnově a v životě měla hned několik snů. Architektka, bojovnice Xena, nebo třeba kuchařka, na kterou se vyučila. Práce v kuchyni se jí líbila, protože její babička byla prý mistr, ale postupně zjistila, že než by se k řemeslu vůbec dostala, musela by velmi dlouho škrábat brambory a to se energické dívce s maturitním vysvědčením zrovna nechtělo. Najít práci v regionu nebylo jednoduché a tak to zkusila na neobvyklý inzerát: Hledáme svářeče/ Vhodné i pro ženy/ Přijímáme bez zkušeností. Po měsíčním kurzu Katka už najisto věděla, že sváření je pro ni jasná volba. O roku 2013 pracuje v trutnovské firmě a je zde velmi spokojená. O povýšení moc nestojí, protože jako mistrová by seděla víc v kanceláři než na dílně a tu by prostě za nic na světě nevyměnila.

ROZHOVOR se svářečkou Katkou

Říká se, že trutnovský region je docela drsný kraj. Jak se zde pohlíží na spojení žen a řemesla?
Myslím si, že spojení žen a řemesla není až tak neobvyklé, i když v našem regionu vykonávají ženy spíše řemesla jako je švadlena, kadeřnice a tak. Pokud se jedná o spojení žen a mužského řemesla, to už tak obvyklé není. Pokud se ptáte na ženy a sváření, tak to je asi naprosto neobvyklé v každém regionu!

Povězte nám něco o svém dětství? Hrála jste si raději s panenkami nebo s vojáčky?
Mé dětství bylo krásné. Ano, hrála jsem si s panenkami i jinými hračkami pro holčičky, ale dokázala jsem se vydovádět i na klučičích věcech, třeba jsem měla velmi ráda s bratry a taťkou jízdu na čtyřkolce, výrobu draků a pouštění modelářských letadel na louce.

Kde jste studovala? Začala jste pracovat hned po škole?
Studovala jsem v Trutnově na SOŠ a SOU Volanovská obor – kuchařka a poté jsem šla na nástavbu, abych si udělala maturitu. Pak jsem zjistila, že vaření není nic pro mě. Víte, moje babička byla vynikající kuchařka, ale jablko padlo trochu dál od stromu, než se zdálo. Navíc se vypracovat v tomto oboru není vůbec jednoduché. Hned po ukončení školy jsem nastoupila do firmy jako kontrolorka kvality.

Jak se ze ženy stane svářečka? Přece jen jde spíše o „mužské“ povolání…
Hlavní podle mého názoru je, nebát se netradičních povolání. Nejsem názoru, že ženy musí vykonávat ženskou profesi a muži zase tu svou. V mém případě jsem narazila na inzerát, na který jsem zareagovala a přišla mi kladná odezva. „Hledáme svářeče/ Vhodné i pro ženy/ Přijímáme bez zkušeností.“ Jistě bála jsem se, že mi to nepůjde a jestli budu stíhat, když jsem v tomto průmyslu neměla žádné zkušenosti, ale kdybych se měla bát všeho, asi bych v životě nic nezkusila. teď jsem naprosto šťastná.

Umíte svářet, jste celkově kutilský typ? Máte třeba domácí dílnu?
Myslím, že se mám stále co učit. Neříkám, že má práce je katastrofa, ale zdá se mi, že není tak perfektní, jak bych si přála. Slyšela jsem od kolegů na mé sváry i chválu a za to jsem moc ráda, protože se vážně snažím. Ale viděla jsem i hezčí. Kutilský typ nejsem a domácí dílnu nemám. Já totiž u ničeho moc dlouho nevydržím a hlavně mi chybí ta trpělivost.  A vůbec, když mi to nejde, tak jde slušnost stranou!

Baví vás vaše zaměstnání? Ráda pracujete v mužském kolektivu? Co vás žene vpřed?
Práce mě baví hodně. Ano pracuji s nimi ráda. Jsou přátelští, veselí, je s nimi legrace.

Neměla jste nebo nemáte problém s vnímáním okolí? Nemáte kvůli tomu třeba méně kamarádek?
Rozhodně ne. Samozřejmě se mě ptají, proč jsem si vybrala zrovna tohle povolání a jestli mi práce nevadí, když můžu dělat něco jiného. Ale opravdu mě podporují. Třeba mé kamarádky to zprvu překvapilo, ale pak pochopily, že v oboru chci něco dokázat, být dobrá a tak to respektují. To víte, není to úplně voňavá, čistá práce, ale to mi nikdy nevadilo. Je to řemeslo, kde hlavní roli hraje člověk a ne stroj. A to mě baví.

Co na to kolegové, rodina nebo přítel?
Moje rodina i přítel mě velice podporují. Jsou pyšní, že jsem do toho vůbec šla a nebála se. Neodrazují mě a to se mi líbí, protože mám svou práci vážně ráda, ráda do ní chodím a hlavně je to má volba a moje rozhodnutí.

Jak vypadá váš typický pracovní den?
Na šatně se převléknu. Do práce jezdím brzo a tak stihnu i kávu. Před šestou hodinou si na stůl přichystám nářadí – majzlík, kladivo, šupleru, kuklu a rukavice, sprej proti kuličkám, zapnu a nastavím si svářečku a zapojím si brusku. Před svářením si pročtu svařovačku/nákres výrobku a poté začnu svářet. Když mám výrobek hotový, zajdu k počítači, kde ho odepíšu a odvezu na další operaci, což většinou bývá na lakovnu, kde se poté nalakuje. Znovu zajdu za mistrem kvůli nové práci a takto to dělám dokola, než začnu uklízet box, protože mi směna končí a já uvolním místo kolegovi, co jde na svojí směnu.

Napadají vás nějaké historky z práce?
Když mi poprvé v práci od jiskřičky chytlo oblečení, byl to rukáv od bundy, kde jsem pak měla hroznou díru. Další kulička, která mi zase spadla do boty a já nevěděla, co mám dělat dřív. Tak to bolelo! No a tak jsem se zmohla jen na poskakování a nadávání.

Co úrazy? Máte nějakou negativní zkušenost?
Těch už bylo! Zmiňované žhavé kuličky, sáhnutí na čerstvý svár, když mám díru v rukavici, nebo bouchnutí kladivem do prstu. Taky nakopnutí od brusky a následné zamotání do trika, když brousím rohy nebo špatný úhel na materiálu. Trochu jsem si o materiál naštípla hlavu, když jsem se zvedala.

Panebože, opravdu jste nepřemýšlela o ničem jiném? Nebo alespoň, co byste dělala, kdyby nebylo sváření?
To je těžká otázka. V prvním zaměstnání jsem dělala kontrolorku a to mě bavilo a tak bych se asi zaměřila na toto povolání nebo něco podobného.

Jaké jsou vaše záliby?
Ráda čtu historické knížky hlavně o Anně Boleynové a Jindřichu VIII. – Tudorovci. Také mě baví rybaření, což beru zároveň i jako relaxaci. Chodím na jógu, která mě velmi nadchla. Povídání s přáteli u kávy a hraní stolních her.

Máte ráda tanec – nějaký konkrétní? Okamžitě nás totiž napadla slečna z Flashdance.
Tanec mám ráda. Ráda se dívám na taneční filmy nebo pořady. Já sama ráda tancuji, ale nic určitého. Dříve jsem tancovala HIP HOP. Ano, film Flashdance jsem viděla. Zaznamenala jsem ale jeden malý rozdíl. Ta slečna, co tančí a zároveň sváří, sváří elektrodou, což je něco úplně jiného. Já svářím „Cočkem“!

Co máte nejraději?
Moje nejoblíbenější zvíře je pes. Má největší neřest je sladké