Z Rájeckých Teplic, kde jsme letos v předjaří byli, jsme se zajeli podívat i do krajského města Žiliny. Symbolem Žiliny, který dominuje i na pohlednicích, je na kopečku, nad náměstím Andreje Hlinky Katedrála Nejsvětější Trojice spolu s Burianovou věží. Ke katedrále vedou schody s balustrádou, kde je sousoší Cyrila a Metoděje. Naše země jsou opravdu hodně historicky spojené. Pod schody je zajímavá kašna, v létě, když je v ní voda, musí být krásné u ní posedět a koukat, jak se v ní možná zrcadlí i věže. V březnu byla ještě prázdná.

Katedrála má 51 metrů vysokou věž a Burianova věž s vyhlídkovým ochozem měří asi 46 metrů. Původní gotický kostel je z konce 14. století. Burianova věž byla postavena až kolem roku 1530 a plnila obrannou funkci města. Kostel několikrát vyhořel, dokonce se na něm podepsalo i zemětřesení. Přibližně dnešní renesanční podobu má od roku 1888, Burianova věž až od roku 1942, kdy byl dokončen vyhlídkový ochoz, z kterého si můžete prohlédnout město i okolní hory a kopce. Vedle katedrály je divadlo a z druhé strany moderní nákupní středisko.

Byli jsme se podívat i na Mariánském náměstí, kde jsou domy s podloubím a Kostel obrácení sv. Pavla apoštola s jezuitským klášterem. Na náměstí je i stará studna a novější kašna. Mariánské náměstí se považuje za historické srdce Žiliny. V srpnu se zde koná každoročně Středověký den. To je jistě zajímavá akce. Kolem Žiliny je i několik cyklotras. To by zase mohlo zaujmout mladší čtenáře. Cyklotrasy vedou i od Budatínského hradu, který jsme měli s manželem v úmyslu navštívit. Ale hrad se opravuje. Dokonce i expozice Drátenictví byla zrovna uzavřena. Ale na turistickou sezonu bude jistě již zpřístupněna.

 Tak jsme se prošli alespoň parkem a hrad si trošku prohlédli zvenčí. Hradu dominuje čtyřposchoďová, okrouhlá, obranná věž, vybudovaná v polovině 13. století. Hrad byl původně vodní, byly kolem kanály napájené vodou z řek Váhu a Kysuce, které mají soutok kousek od hradu. To jsme se vše dočetli. Třeba, že hrad plnil i funkci celnice, vybíralo se zde mýto od kupců cestujících krajem. Cestou od hradu byl u poměrně rušné sinice i nějaký velký pomník s jezdcem, ale nezastavovali jsme, protože jsme si nebyli jistí, že můžeme někde v okolí zaparkovat, byly tam jednosměrné úzké uličky, tak jsme to vzdali a vyjeli jsme z města, ještě prozkoumat trošku i okolí. Ale o tom možná napíši zase třeba příště.