Je to už spoustu let, byla jsem ještě malé dítě. Tenkrát napadl sníh už na začátku listopadu a my začali prudit rodiče, abychom šli bobovat. Kousek od našeho domu byl celkem velký kopec a tomu nešlo odolat. Maminka měla zrovna rozvařený sobotní oběd a nemohla nikam jít. Nechtěla nás pustit s tátou a chtěla počkat až po obědě, abychom šli všichni. Pořád jsme naléhali a ukecávali tátu, až se povedlo a vyrazili jsme ven bobovat. Když jsme dorazili na kopec, už tam bylo strašně moc dětí a na svezení se tvořily fronty. Kopec byl docela dlouhý a strmý, ale úzký.

Vedle sebe se vešly nanejvýš tři nebo čtyři boby. Jednou se sklouzlo a minimálně 15 minut se čekalo, a to pro nás bylo jako hodinu. Na jedné straně kopce bylo volno, v druhé polovině kopce trčela ze země asi půl metru vysoká a široká tyč. Tak dlouho jsem hučela do táty, aby mě tamtudy nechal sjet, že se té tyči vyhnu, až mě pustil. Samozřejmě jsem zazmatkovala a najela přímo do tyče. Boby lítaly nade mnou a já pod nimi. Táta rychle utíkal dolů z kopce. Podjela mu noha a zranil se. Já měla na čele asi za 15 minut obří bouli a tátu hrozně bolel nárt. Brácha byl na mě naštvaný, protože se nestihl ani jednou svézt a šli jsme domů. Tedy šla jsem já s bráchou, táta docela kulhal. Máma se divila, že jdeme tak brzy zpátky a že oběd ještě není. Nachystala nám dokonce tvarohový krém s čokoládou, který jsme tak milovali a když viděla, co se stalo, odmítla nám ho dát.

Táta si chladil nárt na noze a já bouli na čele. Poslouchali jsme kázání, že když nemám rozum já, měl by ho mít táta atd. Však to znáte. Tátu bolela noha docela hodně asi týden. Bylo to poprvé a taky naposled, co šel s námi táta sám bobovat. Musím říct, že to byl opravdu silný a bolestivý zážitek, který si pamatuji, jako by to bylo včera. Dodnes poslouchám, že ta rána do hlavy v dětství má následky dodnes a všichni se tím dobře baví. Pár úrazů má každý a musím říct, že to ještě dopadlo dobře, mohla jsem dopadnout mnohem hůř.

Tady platí, že i při bobování není opatrnosti nikdy dost. Ještě před odchodem jsme mamce říkali, že při bobování se nemůže nic stát. Nakonec jsme se všemu zasmáli a i míšu po obědě dostali.

Máte nějaký podobně nešikovný zážitek z rádoby zimních sportů? Když se tak proberu svým dětstvím, je až s podivem, že jsem se vůbec dožila dospělosti.