„Ptáci odlétají na zimu do teplých krajin. Když přichází podzim a hmyz zalézá do úkrytů, někteří ptáci se stěhují. To už jsou jejich mláďata tak velká a silná, že létají stejně jako oni. Čeká je daleká cesta, třeba i přes moře. V jižních krajích je teplo a dostatek potravy. U nás by se v zimě neuživili.“ To jsou známé informace, které jsme se učili již na základní škole. Je tomu ale skutečně tak?

Mezi tzv. stěhovavé ptáky patří např. čáp bílý, racek chechtavý, dudek chocholatý, volavka popelavá, husa velká, vlaštovka obecná a další. Někteří čápi se ale na zimu přestávají stěhovat. Přestože obvykle tráví zimní období v teplé Africe, počet přezimujících čápů u nás stále roste. Může za to změna klimatu. Mírné zimy a s nimi související lepší nabídka potravy připravily mnohé ptáky o tažný pud. Čápi bez problémů snášejí i mrazy až do minus 20 °C.

Jak jsou na tom např. sovy? Naše sovy jsou na zimu opravdu dobře vybavené. Zaprvé mají oči jako přístroj pro noční vidění a zadruhé uši jemné jako super kvalitní směrový mikrofon. Díky tomu najdou vždy dostatek potravy. Soví uši slyší každý zvuk na vzdálenost mnoha metrů a dokážou vytvořit trojrozměrný obraz úkrytu své oběti. Tak sova bleskově lokalizuje myš i pod sněhovou pokrývkou. Ulovit ji je pak pro obratného dravce otázka několika vteřin.

Červenky jsou drobní ptáčci, které běžně vídáme v parcích a sadech našich měst. V létě, kdy je potravy dost, hodují na larvách, beruškách nebo housenkách. Přes zimu se z nich stávají vegetariáni. To jim umožní přežít zimu. Na jejich jídelníčku se během zimy objevují semínka, oříšky a zrníčka.

Dalším trikem, který ptáci neodlétající na zimu do teplých krajů, používají, je „předzimní vykrmování“. Patřičně vykrmení tak zimu ve zdraví přežijí. Takový kos váží na začátku zimy o 30 procent víc než v létě.

Někteří dravci, jako např. káně lesní, se v zimě spokojí s méně bohatou potravou. Myší je nedostatek, a tak na vyvýšených místech číhají na malé ptáčky a nepohrdnou ani mršinou. Nemusí tak opustit své teritorium, na které jsou zvyklí.

Sýkorky, aby přežily tuhou zimu, se na spaní přitulí k sobě a vytvoří tak těsné společenství. Tak se totiž zmenší povrchová plocha jednotlivých ptáků a unikne méně tepla. Sýkorky jsou navíc při hledání potravy velmi vynalézavé a jsou schopné se učit jedna od druhé.

I mezi špačky jsou někteří, kteří na zimu odletí, jiní zůstanou u nás. Čemu vděčí za to, že nezmrznou?  Vděčí za to svému peří. Pod krycím peřím totiž mají vrstvu peří prachového s měkkými brky, které se třou o sebe, a přitom se staticky negativně nabíjejí. Tím se ale od sebe zase odpudí, načechrají a s teplým vzduchem mezi sebou vytvoří skvělou kapsu proti chladu. Příroda je prostě geniální!

A proč např. kachny nepřimrznou na ledě? Díky systému krevního oběhu dokážou kachny regulovat teplotu svých chodidel poměrně přesně až na 0,5 stupně. Tak jsou nohy ještě dost teplé, aby nepřimrzly, ale také příslušně studené, aby led pod nimi neroztál a nepřimrazil je. Umožňuje to jedinečná soustava jemných cév.

Ptákům, kteří u nás zůstanou přes zimu, můžete pomoci jejich přikrmováním. Jak postupovat, abyste místo pomoci neublížili?

S krmením začněte až při setrvalých mrazech nebo sněhu. V teplejším počasí může krmení snadno navlhnout a zplesnivět. Dejte přednost dávkovači krmení, do kterého ptáci nemohou vletět a znečistit krmivo svým trusem. Pokud přesto zvolíte klasické krmítko, denně je čistěte horkou vodou. Jako potravu doporučujeme koule pro sýkorky a semínkové směsi. Vhodné jsou i vločky, krupky. Nenabízejte ptákům žádný chléb nebo housky, protože pečivo jim v žaludku bobtná. Nevhodné jsou i zbytky vašeho jídla. Ptáci by totiž z lidské stravy mohli dokonce i vážně onemocnět. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10