Egyptské obyvatelstvo se rozdělovalo na určité třídy. Samozřejmě nejvyšší byl faraon a jeho nejbližší, poté starostové, vysocí úředníci, měšťané a kupci, vesničané a dělníci byla jako každé historické době na posledním místě.
Já se Vám budu snažit přiblížit aspoň nepatrně základní rozdělení a jejich život. Začneme tedy u těch chudých obyvatel.

Nejchudší obyvatelstvo žilo převážně ve vesnicích. Měli malá políčka, kde pěstovali obilí. Ovšem pro blahobyt svého faraona a pro obětiny bohům odváděli velmi vysoké daně. Jak tito prostí lidé žili? Měli baráčky postavené z nepálených cihel, nabílené vápnem, převážně obývala celá rodina tři místnosti, kuchyň, ložnici a třetí místnosti byly většinou pokoje, kde se přijímali návštěvy, hráli hry jako byl senet. Zařízení bylo velice jednoduché, proutěné rohože na zemi nahrazovali postele, v Egyptě bylo dřevo velmi drahým materiálem, dováželo se z dalekých zemí. Truhly na oblečení, amulety a potřebné věci, proutěné koše, ty většinou dokázali vyrobit sami ženy, které se starali o celý běh domácnosti. Židle byly velmi jednoduché konstrukce, pár dřívek svázaných, či vklíněných do sebe a výplň udělána z proutí. V rohu místnosti také byl často maličký oltář s malými soškami oblíbených bohů vesnice. Tam každý den zapalovali vonné tyčinky, občas něco obětovali či se jen pomodlili.
Muži často pracovali do úmoru na poli, ženy se starali o děti, nosili domů těžké nádoby vody, připravovali pivo a chléb, který byl hlavním jídlem v Egyptě. Muži na venkovech také měli celoživotní robotu, to neznamenalo, že by každý den museli pracovat na faraonovo poli, ale pokuď se rozhodl faraon postavit chrám a měl málo kvalifikovaných dělníků, poslal vezír pro tyto lidi. Zdálo by se to nespravedlivé, ovšem pro ně to byla čest. Pracovali naprosto pilně a měli pocit, že dělají božskou věc.
Jak jsou klamné naše domněnky, že pyramidy stavěli otroci. Je to velký omyl. Stavěli to právě obyčejní muži, kteří za to dostávali placeno, měli stravu, pracovali 9 dní a desátý odpočívali. Po třech měsících se vraceli na své pole a byly vyměněny za jiné muže.

Nejbohatším vesničanem byl ten, který vlastnil osla, vola či drobnou drůbež. Také těm, které měli trošku větší štěstí zbyla půda na zahrádku, kde si mohli pěstovat zeleninu, pro zpestření svého jídelníčku. Faraon sevé poddané nenechal nikdy hladovět, nebo se aspoň o to snažil. Dobře věděl, že pokud nebude hlad, nenastane ani vzpoura, i samotní kněží pro upevnění své moci občas dávali svému lidu jídlo na přilepšenou.

Tento systém fungoval naprosto dokonale 3000let, možná díky starým zvykům, víře.


Hned po víkendu budeme pokračovat Životem v Egyptě bohatých ......