V minulém díle jsem vás seznámila aspoň z části ze život těch nejchudších obyvatel Egypta.

Mezi nejbohatší vrstvu patřili vezírové, generálové, osobní léčitelé faraona, vrchní architekti.. Jejich příbytky opravdu již na první pohled vzbuzovali dojem majestátnosti, bohatosti a velikosti. Paláce se stavěli většinou při okrajích měst, či naopak v blízkosti hlavního sídla faraona. Jak takový palác vypadal? Zhruba míval od desíti pokojů, veliké a krásné zahrady z vlastními rybníčky, lavičkami a pergolami. Po zahradách se proháněli opice, vzácné ptactvo. Keře se dováželi až z dalekých zemích a vše bylo pečlivě udržované a barevně sladěné. Kolem paláce a zahrady většinou byla postavena velká zeď, která chránila jak proti hluku, tak proti nezvaným návštěvám. Při poledním žáru byla zahrada často hledaným útočištěm. Blahosklonný stín nabízeli zrostlé stromy a majitelé často pod nimi dřímali na lehátku při polední siestě.

Zařízení paláců již nebylo prosté a jednoduché. Egypťané si libovali v miniaturnosti a rafinovanosti. Nejraději měli nábytek vytvořený opravdu na míru a z toho nejvzácnějšího materiálu, či aspoň z velmi drahého. Byly zvyklí opravdu na maximální pohodlí, které bylo možné zařídit. Na svém nábytku měli rádi drobné ozdoby, obrazy z jejich života. Zdi nebyly pouze bílé, ale krásně vybarvované věcmi, které majitel měl nejraději. Buď zvířaty, rostlinami, lovem.. Postele se stavěli z masivního dřeva a vždy měli síť proti hmyzu. Slonovina byla oblíbeným artiklem, proto ozdoby a sošky byly vyráběny právě z tohoto materiálu. V ložnici se nacházelo více truhel, pro šaty, osobní věci, paruky, líčidla. Každý bohatší člověk měl své služebnictvo. Většinou bylo svému pánovi oddáno a plnilo jeho přáni z radostí. Vlastní stáje byly skoro samozřejmostí a ty opravdu bohatí měli i vlastní vinohrady a sady.

V Egyptě se jedlo rukama a sedělo se na nízkých židlích či polštářích, neexistovali velké jídelní stoly, ale menší stolky zhruba pro tři lidi blízko sebe poskládané. Nudu zaháněli bujarými hostinami, plné zpěvu tance. Muži, ale i ženy, byly řekněme volnějších mravů, chodili oblékané velmi lehce, látky někdy byly až průhledné. Oblíbenou činností bylo hraní senetu, poslouchání hudby či lov.