Zlepšovák

V jednom podniku se součástky vyrobily a hotové kusy pak putovaly k nám. My jsme již hotové kusy kontrolovali manuálně, přeměřili jsme veškeré jejich součásti, podrobili výrobky elektro kontrole, a vyhovující kusy pustili dál do výroby.

Do podniku jsem nastupoval s Lubošem. Byli jsme stejně staří-mladí a pro oba se podnik stal prvním pracovním místem po škole. Měli jsme zároveň stejné záliby a rozuměli jsme si i názorově. Stali se  z nás nerozluční kamarádi. Trávil jsem s Lubošem i svůj volný čas, spolu jsme chodili za děvčaty, a protože jsme oba bydleli na podnikové ubytovně, plánovali jsme, že bychom dali naspořené peníze dohromady a koupili bychom garsoniéru, v které bychom oba našli svůj společný první domov. Jednotlivě bychom si nikdy nemohli byt dovolit. Byli jsme mladí a na začátku své pracovní kariéry, a proto úspor nebylo tolik, aby si byt mohl koupit každý zvlášť.

Práce, kterou jsme zastávali, nebyla složitá. Mně se přesto prováděná kontrola zdála zdlouhavá.

„Vždyť by přece stačilo vyrobit takovou krabičku, která by měla přesné zářezy tak, aby se součástka vložila do krabičky, a tím se zkontrolovalo najednou, zda vyhovuje požadavkům?“ hloubal jsem.

„No tak takovou vyrob,“ podotkl Luboš, a dál odměřoval součástky pravítkem.

Mně ale zlepšovák ležel v hlavě. Ve volných chvílích jsem přemýšlel, jak takovou krabičku vyrobit. To bych si pak mohl možná dovolit koupit si byt sám pro sebe…

V následujících dnech jsem začal zpracovávat plánek na zhotovení zlepšováku. Tak, aby se materiál neobrousil a nedával klamný výsledek, byla s ním jednoduchá manipulace a celkově by kontrola trvala mnohonásobně méně, než když každou součástku pracovník několikrát přeměřuje pravítkem…

Konečně jsem měl vše vymyšleno, nakresleno, rozměřeno a naplánováno. Stačilo jen krabičku vyrobit.

S tím mi měl pomoci Luboš, respektive dílna jeho dědy. Jak jsem věděl, Lubošův dědeček bydlící v rodinném domku měl velkou a prostornou dílnu vybavenou všestrannými nástroji. A tak jsem poprosil Luboše, zda bychom spolu nemohli krabičku u jeho dědy vyrobit.

Kamarád vše domluvil a v pátek po šichtě jsme zamířili k Lubošovu dědovi. Tam jsme společně vyrobili předmět, který měl přinést inovaci do naší práce a zlepšení mého finančního rozpočtu. A v konečné fázi také, samozřejmě, ulehčení práce.

„Ne, abys o tom někomu říkal!“ nabádal jsem Luboše. „Hned v pondělí zajdu na vedení a zlepšovák nahlásím.“

V pondělí ještě před začátkem šichty jsem netrpělivě čekal u kanceláře vedoucího oddělení, v rukách zázračnou krabičku i nákresy a plánek. S úsměvem jsem vstoupil do kanceláře, abych zlepšovák předvedl.

„Jistě by to bylo chvályhodné, kolego,“ pronesl vedoucí zeširoka. „Ale, nechápu to, ještě dřív, než vy, přišel s podobným zlepšovacím návrhem váš kolega.“

Z kanceláře jsem vyšel jako opařený. Nebylo pochyb, že oním kolegou byl Luboš. Já hlupák mu totiž původní plánek v dílně nechal! A Luboše nenapadlo nic jiného, než si vyrobit novou krabičku, a ještě zatepla, v průběhu víkendu, s ní navštívit vedoucího v soukromí jeho domova. Tím mě předběhl a já vypadal jako zloděj svého vlastního zlepšovacího návrhu.

V těch letech se slušelo a dodržovalo to, že autor podobného nápadu dostal od podniku finanční odměnu. A tak byla Lubošovi vyplacena v hotovosti částka pěti tisíc korun. Zdá se to na dnešní dobu málo, ale tehdy to byla velmi slušná částka. Vždyť na ni musel člověk dělat minimálně čtvrt roku!

Od této chvíle se mi Luboš vyhýbal. Ale nedařilo se mu vyhýbat se mi pořád. Tak jsem mu jednou mohl říct na rovinu, co si o jeho činu myslím.

„Prodat přátelství za pět tisíc, ukrást nápad někoho jiného, to se mi zdá tak přízemní a malé, že tě do konce života nechci vidět!“ Tak nějak zněla má slova na rozloučenou. Z podniku jsem totiž na vlastní žádost odešel.

Názor na Luboše nezměnil ani fakt, že mi do měsíce neznámý odesílatel zaslal částku dvou tisíc pět set korun. Tušil jsem, a jsem o tom přesvědčen dodnes, že zloděj zpytoval své svědomí a část svého lupu mi vrátil.

Odchod z podniku odstartoval mou novou kariéru. Možná, že právě díky němu jsem poté našel mnohem lépe placenou práci a stoupal ve své kariéře výš a výš. Jedno poučení mi ale mé první zaměstnání přineslo. Od té doby si velmi pečlivě vybírám své přátele.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10