Zlodějský nájezd kulhavého Broka

„Co se divíš, v přírodě víc chutná,“ řekla mi manželka a přisunula talíř s řízky.

A tak nám tu všem bylo dobře, dokud jsme jednou nepřistihli kulhajícího jezevčíka od sousedů. V nepozorované chvíli, když jsem já, manželka, nebo děti nechali pootevřené dveře, vnikl do chaty a občerstvil se z Neliných misek. Naše dobrácká fenečka ležela a jen pozorovala kamaráda, jak mu chutná. Brok dostal za vyučenou a Neliny misky zůstávaly nějakou dobu opět plné.

Ten víkend jsem jel na chatu jen já sám s naším psem. Manželka měla pracovní víkend a děti už byly domluvené s kamarády. Přesto jsem se do hor těšil. Měl jsem tam dost práce, právě jsem sušil ořechy, které se nám urodily. Když jsem vyvětral chatu a udělal na zahradě, co bylo třeba, rozhodl jsem se projít les a podívat se po houbách. Nelu jsem vzal s sebou. Našel jsem plný koš krásných hub a víc než hodinu mi trvalo, než jsem je očistil a nakrájel na sušení. Všude, kam se člověk podíval, byly nyní buď ořechy, nebo houby na sušení. Byl jsem spokojen se zásobou na zimu a šel jsem se občerstvit do místní hospůdky pivem. Ne, že bych byl velký pivař, ale setkám se zde vždy s kamarády, dozvím se, co je nového a večer příjemně uteče. Navíc do místní hospůdky může i Nelinka! A tak jsem v doprovodu psa opustil chatu.

K večeru jsem se vracel domů. Nela šla vedle mě a já, když jsme už přicházeli k chatě, slyšel šílený štěkot psa. Odkud to jde? Vypadalo to, že štěkání přichází z nitra chaty, ale můj pes byl vedle mě. Co to může být? Přepadlo mě podezření, že mé děti nebo manželka nečekaně přijely na chatu. Co by ale štěkalo? Dcera, než jsme si pořídili Nelinku, občas fungovala jako zachránkyně toulavých zvířat. Kdysi vodila domů zatoulaného psa, nebo kočku, ze školy dokonce přinesla i myš, kterou jí dala kamarádka, protože její rodiče myšku doma nechtěli. Mé děti od malička milovaly zvířata a toužily po jejich společenství. Syn zase propašoval domů hada a manželka dostala málem infarkt, když ho objevila v koši na prádlo. Vypadá to, že se děti přijely podívat na chatu a cestou někde sebraly nějakého psa, kterého se budou snažit ubytovat u nás. To mají ale smůlu!

Chata byla zamčená. Odemkl jsem, a v tu ránu z chaty vyletěl jako střela kulhavý jezevčík od sousedů. Málem mě porazil. Musel se do chaty dostat, když jsem odcházel. Asi se nepozorovaně protáhl mezi dveřmi, když jsem je otevřel, a já si toho nevšiml, zatímco dobrácké Nele to bylo jedno.

Uprostřed chaty na mě čekalo nemilé překvapení. Houby byly roznesené do všech koutů, a navíc počůrané od psa. V chatě to nepředstavitelně páchlo. Část ořechů byla sežraná a všude se válely skořápky. Neliny misky byly jako vymetené. Zmizel i suchý salám zavěšený v komoře a připravený na uzení. Sýr, který byl také v komoře, byl ukousaný a domácí slivovice, kterou jsem dostal od příbuzných z jižní Moravy, byla vylitá. Myslel jsem, že kulhajícího jezevčíka Broka uškrtím, nebo roztrhnu na dva kratší. „Tu slivovici si odčiníš!“ řval jsem za kulhajícím psiskem.

Nakonec jsem to sousedům ani neřekl. Jsou to starší lidé a na svém jezevčíkovi visí. Jen si dnes už lépe hlídáme chatu před jeho zlodějskými nájezdy. Nela totiž sama chatu neuhlídá. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10