Znovuzrození

Tento příběh se stal mé známé, Alence. Její život naplňoval milující syn a manžel. Byla šťastná, ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Milovaný syn měl úraz hlavy. Přestal být soběstačný, a Alenka se o něj musela starat. Musela seknout s prací, aby se o něj mohla dostatečně starat a zůstala s ním doma. Nějaký čas to takhle zvládali, ale protože manžel začal pít, vyhodili ho z práce a před nimi stál další problém - finance. Manžel byl nepříčetný, alkohol z něj udělal vzteklého násilníka.

Alenka proto chodila na různé brigády, po nocích uklízela kde se dalo, přes den chodila mýt nádobí do jedné restaurace, lidem z vesnice hlídala děti, pokud to jen bylo s jejím nemocným synem možné. Manžel jen seděl doma u televize, jediný jeho pohyb byl vykonat potřebu a jít pro dalšího lahváče. Snažila jsem se jí co nejvíce pomáhat, alespoň chodit nakupovat, když nestíhala, ale k nim domů jsem se bála, agrese jejího může byla čím dál horší. Bála jsem se, že jí ublíží, ale tvrdila mi, že když má záchvat, rozbíjí jen věci.

Tak to šlo nějakých pár měsíců. Synovi se přitížilo, a jednoho dne mi volala ubrečená Alenka, že její syn umřel. Okamžitě jsem šla k ní, a pomohla jí všechno zařídit.

Je to sice hrozné, ale myslela jsem, že tím pro ni její utrpení končí. Samozřejmě, že když matka pohřbí své dítě, je to to nejhorší, ale poslední dva měsíce byla zavřená v jedné místnosti, nevycházela na vzduch, přestala se o sebe starat. Když jsem ji viděla, nebyla to ta krásná, hubená Alča s nádhernými vlasy a obrovskýma očima. Byla to žena, která zestárla alespoň o 10 let, její bujná hříva byla o polovinu chudší, a oči měla propadlé stejně tak, jako tváře.

Místo toho, aby si mohla najít práci, a začít od znova, její manžel na tom byl tak, že se musela starat o něj. Samozřejmě, on by o sebe byl schopný se postarat, ale protože se z něj stalo líné, s prominutím, prase, využil toho, že ona ho miluje a je to obětavá dušička. Už to bylo i tak, že když neudělala, co on chtěl, jednoduše ji propleskl. Už ke mně ani nechodila tak často jako dřív, ale snažila jsem se s ní být stále v kontaktu. Jednoho dne u mě byla. Vyčerpaná, unavená, bez chuti do života. Když chtěla odjet domů, tak nějak jsem cítila, že to není dobrý nápad. Navrhovala jsem, aby u mě zůstala, ale ona musela jet za manželem. Nemohla jsem nic dělat, rozloučily jsme se, a ona se vydala na cestu.

Druhý den ráno mi volali z nemocnice. Alenka měla autonehodu, v plné rychlosti nabourala do stromu. Mikrospánek. Na nic jsem nečekala, a jela za ní. Prý vůbec neví, jak se to mohlo stát, ale ví, proč přežila, sice se zlomenou rukou a otřesem mozku, ale přežila. V bezvědomí se jí zjevil její syn, který jí říkal, že ještě nenadešel její čas, a že prý má žít, tak jak chce, a ne jak chce táta - její manžel.

Jen co ji pustili z nemocnice a zotavila se ze všech zranění, nechala se rozvést s manželem. Dostala celkem slušnou pojistku, a protože vždy chtěla cestovat, udělala to.

Dnes už má procestovanou celou Evropu a chystá se do Ameriky. Je to opět ta nádherná, cílevědomá Alenka...

Veru728 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete