Vhodným výchozím místem jsou Řeporyje, hned na náměstí začíná naučná stezka s informacemi o kostele sv. Petra a Pavla a historii obce. Její název se odvozuje od „řeporyjců“ - osadníků, kteří zde v minulosti dobývali kořen rostliny řepíku, používaného v lékařství. Součástí Prahy jsou Řeporyje od roku 1974.

Po kovovém chodníku podél silnice, kolem železničního viaduktu a jsme u šikmé skalní plochy, zastávky NS Pod Placatou skálou, vysvětlující geologické procesy na našem území. 

Příjemná cesta nás nyní povede hluboko zaříznutým údolím Dalejského potoka.  Skleněno-kamenné sloupy symbolizují vstupní bránu do chráněného území. Nejstarší osídlení těchto míst je uváděno zhruba před 30 000 lety, kdy zdejší jeskyně obývali pravěcí lovci. S příchodem zemědělců začaly lesy ustupovat polím a pastvinám. Zásadní význam přeměny krajiny přinesla těžba vápence, která zde probíhala od 2. poloviny 19. století. Okolí potoků zase ovlivňovali mlynáři. Na poměrně krátkém toku Dalejského potoka bylo sedm mlýnů, dodnes se zachovaly zbytky tří z nich. I přímo tady na potoce, v místě, kolem kterého procházíme, je patrný náhon a zanedlouho jsme u ruiny bývalého Trunečkova mlýna, který fungoval až do roku 1951.

Za ním se cesta dělí na dva směry; naučná stezka míří vlevo a pozvolna stoupá k zastávce Arethusinová rokle. Skalka obrůstající trávou není jen tak obyčejná skalka, jde o patu prvohorní podmořské sopky, tedy o dávno vychladlou lávu.

Trochu déle se zdržíme v lomu Mušlovka, kde je odkryt průřez geologickými vrstvami svrchního siluru, v nichž se dá číst jako v knize. Podle různých druhů zkamenělin se dá určit, že se tyto vrstvy usazovaly asi 4 milióny let. Moře tu tehdy bylo mělké a teplé a hemžilo se mnoha živočichy. Ani nám nedá mnoho práce nalézt v kamenných úlomcích na dně lomu kousky zkamenělých hlavonožců.

Dno prvohorního moře bylo v té době pochopitelně ploché a vodorovné, to, že dnes vidíme vrstvy na stěně lomu zvrásněné a uložené šikmo, způsobil tlak dvou sousedních kontinentů.

Naučná stezka pokračuje údolím kolem Černého a Červeného lomu ke Klukovickému koupališti. Kromě podrobných informací o geologii a paleontologii nás seznamuje i se zdejší pestrou faunou a flórou.

Skály obývá i zákonem chráněná kriticky ohrožená ještěrka zelená a dokonce zde, na území Prahy, žije deset druhů netopýrů.

Neopomeneme odbočit k jezírku, respektive zatopenému lomu, do něhož pronikla podzemní voda po odstřelu v roce 1905, a jsme u viaduktů nazývaných Pražský Semmering.

Tato popsaná trasa je klasickým způsobem, jak se dá Dalejské a Prokopské údolí pohodlně projít, případně projet na kole.

Lom, do kterého značky nevedou, nese název Požáry a je nejlépe přístupný přímo z Řeporyj. Projdete pod viadukt a doleva ulicí K Holému vrchu. Nelekněte se závory na cestě vedoucí k lomu, jen pár kroků za ní vpravo vede pěšina ke kovovým schůdkům, po nichž sestoupíme do hlubokého příkopu. Dnes již zarůstá náletovými dřevinami, ale ještě koncem 40. let minulého století tudy vedla vlečka odvážející vytěžený vápenec. Asi po 100 metrech přicházíme ke kamennému tunelu, jehož tvar připomíná gotickou klenbu. Projdeme jím do bývalého lomu Požáry I.

Schůdky z této strany nás vyvedou na „střechu“ tunelu. Nachází se zde totiž chráněný profil nejvyššího významu, vrstvy vápenců tvořící mezinárodně uznávanou hranici mezi silurskými útvary. Řídí se jí geologové na celém světě a místo musí být dle mezinárodních konvencí stále přístupné. Označuje ho pamětní deska a vrstvy jsou očíslovány (je jich 163 !).  

Po návratu na dno jámového lomu Požáry I. můžeme štolou z roku 1930 pokračovat do lomu Požáry II. Zde se hodí baterka, postupujte opatrně a na konci tunelu se nenechte odradit závalem, dá se jím bezpečně prolézt. V Požárech II. můžete prozkoumat i další štolu, porozhlédnout se po fosiliích nebo cestou vlevo vystoupit na hranu aktivního lomu Vokounka s modrozeleným jezerem na dně.

Při pohledu na tuto obrovskou krajinnou destrukci je skoro ironií zmiňovat ohleduplnost, kterou bychom měli mít k rostlinám a živočichům, kteří se v tomto kusu pražské přírody nacházejí.

Lom lze sice obejít loukami pod jeho jižním okrajem, ale pokud nechcete vynechat značný úsek naučné stezky, vraťte se k řeporyjskému viaduktu a pokračujte po proudu Dalejského potoka až do míst, kde se nachází ruiny bývalého Trunečkova mlýna. 

Jak jsem uvedla výše, cesta se v těchto místech rozdvojuje a naučná stezka pokračuje vlevo.

My se nyní vydáme vpravo přes potok, je zde lávka i brod. Po asi 300 metrech přicházíme do míst, kde v dobách průmyslové revoluce, tedy za největšího rozmachu zdejší těžby, byly otevřeny vápencové lomy a postavena firmou Biskup, Kvis & Kotrba pec k pálení vápna a Hugem Reiserem kruhová cihelna.

Od 90. let je komplex zcela prázdný a ruiny, ve srovnání se stavem v roce 2001, kdy se zde natáčely některé scény (úkryt) z filmu Rebelové, se rozpadávají stále více. Budovy, podobně jako přilehlý lom, jsou využívány hráči airsoftu. 

Byla to docela náhoda, že se mi při průchodu štolou vybavila písnička od skupiny Hoboes „Tunel jménem čas“, a následně jsem pak zjistila, že na obalu jejich gramofonové desky „Zvláštní znamení touha“ je použita právě fotografie tohoto tunelu! 

V lomu samotném se také natáčela bitva Vontů v seriálu Záhada hlavolamu (1969). 

Asi nemusím dodávat, že se pohybujeme v místech, kde je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Stěny lomu jsou nestabilní a občas dochází k jejich sesuvu. Pokud tedy vystoupáte na horní okraj lomu, určitě se k jeho hraně moc nepřibližujte. Výhled ovšem stojí za to, jako na dlani je lom Vokounka, tentokrát z opačné strany, a rozkvetlé koniklece na pozadí panelové hradby sídliště na protější straně údolí působí velmi svérázně. 

Tunelem se vrátíme zpět k bývalé vápence, za kterou se u lomu Mušlovka připojíme na výše popsanou naučnou stezku.

Zda ji projdete celou až do Hlubočep, vystoupáte do Butovic nebo v rámci výletu využijete k přesunu vlak (jezdí každou hodinu) je jen na vás. 

Další z variant vycházky do Prokopského údolí nalezete v mém dalším článku Prokopské údolí.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz