Chovali jsme křečka. Kvůli dětem i proto, abychom doma měli něco živého mimo nás, lidí. Náš křeček Filip byl členem naší rodiny a těšil se velké oblibě. Měl krásně zařízené terárium a v něm spoustu hraček, prolézaček, můstků, pohyblivých doplňků a domeček. Co bychom pro Filipa neudělali?

Bylo krátce před Štědrým dnem, do onoho slavnostního dne zbývalo už jen několik hodin, když jsem se zavřela do pokoje s tím, že zabalím všechny dárky, které ještě nebyly zabalené. Práce mi šla od ruky. Konečně byly ježíškovské dárky zabaleny a já je schovala na dno skříně a šla do kuchyně. 

O malinko později přiběhla dcera s tím, že se ztratil Filip. Skutečně, křeček v teráriu nebyl. Hledali jsme ho všude, ale nenašli jsme ho. Děti plakaly, já byla smutná a manžel řekl, že až křeček dostane hlad, objeví se. S tím se děti smířily, i když se večer oblékaly do slavnostního se smutným výrazem na tváři. Konečně ale zazvonil zvoneček a mohlo se ke stromečku. Smutné bylo, že dárek pod stromečkem měl i náš Filip. Ten se totiž slavnostního večera jaksi neúčastnil, protože byl ztracený.

Konečně jsme se dali do rozbalování dárků. U nás je tradice, že dárky rozbalujeme postupně, pěkně od nejmladšího člena rodiny. A tak nejdřív rozbaloval mladší syn, poté dcera, já, tatínek a nakonec se dala do rozbalování dárečků i babička. Rozbalila teplé ponožky, potravinový i vitamínový balíček a dala se do rozbalování posledního dárečku, ve kterém se skrývala kožená peněženka. Ta byla uložená v ozdobné krabičce. Když babička krabičku otevřela, vyběhl z ní ztracený Filip. 

V nestřeženou chvilku vběhl křeček do krabičky, ve které se ukryl vedle peněženky, a já si toho nevšimla a dárek jsem zabalila. Z tohoto dárku měla radost celá rodina. A tak jsme dostali Filipa, našeho křečka, jako dárek podruhé.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10