13. komnata Polyxeny Czerninové odhalí i ta nejtajnější tajemství šlechtičny. Polyxena je příslušnicí jednoho z nejznámějších šlechtických rodů u nás, její rodné příjmení bylo Lobkowiczová. Života na rodinném panství si ale užívala jen krátce.

Přišla válka a okupanti jim zabavili majetek. Pár let po osvobození udělali to samé komunisté. Polyxena Czerninová si musela zvyknout na život ve velmi skromných podmínkách a chudobě. Přála si být lékařkou, školní výsledky by jí studium umožnily, ale v 50. letech jako šlechtična nemohla studovat na vysoké škole. Mohla být jen zdravotní sestrou.

Ve 13. komnatě Polyxena Czerninová prozradí, že se provdala za Děpolda Czernina, který pracoval jako řidič. Jejich osudy si byly v mnohém podobné. Po svatbě bydleli v malých bytech, několik let dokonce v místech, která rozhodně nenabízela to nejlepší prostředí pro jejich děti.

V šedesátých letech se jim podařilo vycestovat za příbuznými do Švýcarska, srpnové události roku 1968 je zastihly v Rakousku, takže se rozhodli nevrátit se domů. Žili ve Švýcarsku, ale už po roce stesk po rodině a domově zvítězil a vrátili se. Starší syn dodnes rozhodnutí rodičů trochu lituje. Dalších dvacet let žili velmi skromně.

Polyxena Czerninová se starala o děti a manžel se snažil rodinu uživit. V roce 1989 se začalo blýskat na lepší časy. Po několika letech získali v restituci zpátky rodinný majetek a mohli se vrátit do míst, z nichž pocházeli. Ale bylo by omylem domnívat se, že skončila éra starostí a nastoupily radovánky. 

Vlastními silami se pustili do postupné obnovy zámku v Dymokurech, kde žijí a starají se i o celé panství. Ale Polyxena Czerninová si nestěžuje. Na současnost ani na minulost. Její šlechtický původ prozrazuje její noblesní chování, které ji neopustilo ve skromných podmínkách a chová se tak i nyní, kdy se jí vrátilo rodinné jmění. V životě jí pomáhá hluboká víra.

Příběhem ženy, která se z princezny proměnila v Popelku a reprezentuje vlastně celou generaci šlechticů a šlechtičen, které potkal stejný osud, provede Darina Vlková.