A co když ho nechci?

Zbavit se již nechtěného živočicha, prostě tak, že „se dá usmrtit“, to by bylo příliš jednoduché. Člověk by si měl ještě dříve, než si zvíře pořídí uvědomit a zvážit, zda zájem mít „domácího miláčka“ není jen chvilkovým hnutím mysli. Samozřejmě hospodářská zvířata se chovají pro užitek, a o jatečných zvířatech tato úvaha není.

Pokud ale jde o zvířata zájmová, tak není důvodem k jejich zahubení jen to, že se omrzí, anebo že se už o ně majitel nechce starat. Tento problém řeší i zákon na ochranu zvířat proti týrání. Čas od času se objevují návrhy, jak úředně nechtěná zvířata usmrtit. Týká se to například „řešení“ přeplněnosti útulků.

Lze stručně říci, že možnosti usmrcování a důvody pro ně, stanoví legislativa, v tomto případě zákon na ochranu zvířat proti týrání, který říká, že bez důvodu nelze zvíře usmrtit. Důvodem k usmrcení může například být, že další zachovávání při životě by bylo pro zvíře neúměrným utrpením. Popřípadě, z důvodu ohrožení zdraví či života člověka. Takže zdravé zvíře utratit opravdu nelze.

Proto lze jedině zopakovat, že je potřeba řešit problém dříve než vznikne. Při pořízení zvířete do domácnosti je potřeba zvážit, že zvíře musí přijmout všichni členové rodiny. Dále pak, že například pes bude živ asi, v průměru, 15 let, kočka se může dožít i o 5 let více, drobní hlodavci, jako křečci, či morčata asi 2 – 5 let a u ptáků záleží na druhu. Malí exotičtí pěvci také kolem 5 let, ale například velcí papoušci svého majitele mohou i přežít. Zkrátka, než si člověk pořídí domácí zvířátko, měl by si to řádně rozmyslet.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

Zdroj: SOS

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete