Která jím prošla, ví: Šest týdnů po porodu je období velmi hutné. Pro rodičku, její tělo i duši, ale také pro její nejbližší. Vydržte. Je to přece „pouze“ ŠEST TÝDNŮ!


Ve středověku se věřilo, že lahvička s močí nebo slzami šestinedělky má kouzelnou moc. Taktéž se kolem šestinedělky nesměli motat žádní „divní zjevové“, aby ji neuřkli a ona nechytila horečku omladnic. Šestinedělkám se vařil pověstný slepičí vývar „na sílu“, a když se chovaly divně, přihlíželo se k šestinedělí jako polehčující okolnosti. Dnes v porodnici dostanete slepičí polévku nanejvýš z pytlíku, bojíme se možná „uřknutí“ od exekutora nebo berňáku a víme, že horečka omladnic souvisela se špatnou hygienou. Doba „hájení“ by ovšem měla trvat dál. Proč? Všechno potřebuje svůj čas, tedy i tělo, aby se ze všech změn vzpamatovalo. Nebojte, vzpamatuje.
 

Změny nálad

Nenechte se zmást reklamními fotkami v časopisech, kde pózují maminky vždy upravené, usměvavé, s krásným miminkem v náručí. Většinou se žena po porodu teprve se svým dítětem sžívá, každodenní kolotoč ji vyčerpává a je ráda, že se do zrcadla koukne alespoň jedním okem, když se kolem něj plouží (a většinou se vyděsí).

 
Poporodní blues
Je naprosto normální, pokud maminku v šestinedělí provázejí stavy úzkosti, může být skleslá, trpět nespavostí a především velkou únavou. Tyto pocity zažije po porodu 50–80% žen. Maminky se často rozpláčou bez příčiny, trpí pocity osamělosti a obavami, že nově vzniklou situaci nezvládnou. Stav je to přechodný a krátkodobý, odeznívá po dvou až třech týdnech a bývá označován jako poporodní nebo baby blues. Důležitá je podpora a pochopení nejbližšího okolí. Pokud ženu ovládají tyto pocity, měla by se s nimi svěřit blízké osobě, a především si uvědomit, že není důvod je skrývat nebo se za ně stydět.

Pokud se však nedělka cítí zcela vyčerpaně, je úzkostlivá a pesimistická a jediné, čím se dokáže zabývat, je, jak uspokojit potřeby dítěte, jde pravděpodobně o poporodní neurotickou depresi. Tento stav může nastat i po skončení šestinedělí. V tomto případě je nutné vyhledat odbornou pomoc.
 
 
 
Na programu „laktačka“

Hrůzostrašné historky o laktační psychóze, v porovnání s níž je baby blues vrcholem optimistického rozpoložení, jste už určitě četly nebo slyšely. Budiž vám útěchou, že se většina takto postižených maminek, pokud vyhledaly odbornou pomoc, zase vrátí do normálu. Navíc dispozice k takto prudké psychické reakci jsou vrozené. Depresářky za bezdětna k ní pochopitelně mají sklon větší než optimistky.
 
Nikdo za to nemůže – na změnu nálad v období šestinedělí mají velký vliv hormony. Dochází k poklesu jejich hladiny, během těhotenství zajišťovaly pohodu a klid maminky. Tyto hormony byly produkovány placentou, která se během porodu z těla vyloučila. Oproti tomu narůstá vliv hormonů, které působí zavinování dělohy a spouští tvorbu mléka.
 
Jak se projevuje laktační psychóza

Jedná se o poporodní psychózu, která propuká okolo čtvrtého dne po porodu. Důležitým znakem, který pomůže odlišit tento stav od „lehčí“ poporodní sklíčenosti, je ztráta kontaktu s realitou. Maminka dělá mnohé věci automaticky, ale netuší, co je za den, kolik je hodin, trpí bludy a halucinacemi. Jedná se opravdu o vážné onemocnění, které nelze podceňovat, většinou je nutná hospitalizace a léčba psychofarmaky. V případě neléčení, může mít tato nemoc tragický dopad jak na matku, tak na dítě.