A zábava byla!

Vyhlášení únorového tématu ve mně vyvolalo vzpomínky na příhodu, která se stala před více než dvaceti lety. Byla jsem krátce vdaná, stále zamilovaná… a v ten páteční zimní den jsem se těšila na manželův návrat z práce. Děti jsme tou dobou ještě neměli, takže nám nic nebránilo užívat si v duchu hesla „po práci legraci“. Doma už jsme měli koupené vstupenky na večerní diskotéku a nemohli jsme se dočkat, až se zase po náročném pracovním týdnu pobavíme a odreagujeme.

V obvyklou hodinu zarachotil klíč v zámku - a mně bylo náhle jasné, že všechno bude jinak. Manžel nevešel, ale přímo vpadl do dveří. Ukázalo se, že v podniku od rána popíjeli (socialismus stále dozníval); domů pak dorazil tak společenský znavený, že ulehl a v minutě spal… Do večera nějaká hodinka zbývala, takže jsem doufala, že se třeba trochu prospí a ještě není nic ztraceno. Jak ale šel čas, moje naděje byla menší a menší. Můj muž měl prostě půlnoc a nebyl k probuzení. Nechápala jsem, jak mi to mohl udělat a začínala jsem se zlobit.

Abych zchladila svoje rozčarování ze způsobu trávení  volného večera, zanechala jsem svoje zlato (i když v tu chvíli bych ho asi přirovnala k jinému kovu) svému osudu a vyrazila na vzduch. V hlavě mi o překot vířily myšlenky zhrzené manželky a mísily se s mým rozhořčením. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh, jak jsem bezděčně křižovala večerní ulice. Mráz ani okolí jsem moc nevnímala. Najednou vedle mě přibrzdilo auto a z otevřeného okénka na mě volali dva mladíci: „Slečno, nechcete jet s náma?“ Za normálních okolností bych si jich snad ani nevšímala. Ale v mém rozpoložení? Najednou mi projelo hlavou: proč se nepobavit? A co si budeme nalhávat, moje sebevědomí se zatetelilo i díky té „slečně“.  Bylo rozhodnuto! Jela jsem na diskotéku -  i když jinou a s jiným osazenstvem a s představou, jak to manželovi „vrátím“ a sobě vynahradím. Naštěstí kluci byli fajn, tancovali jsme, povídali, vypili trochu vína a k ránu mě ve vší počestnosti vysadili před naším domem. Otevírala jsem dveře a čekala, jak najdu kajícího se manžela. No, našla… Spal jako novorozeně a za celou dobu ani nezaznamenal, že byl doma sám!

Dneska si říkám, jak jsem byla pitomá a co se všechno mohlo stát. No, mládí! Ale nebýt toho, tak vám tu teď nevyprávím svůj příběh…