Následující večer se vše opakovalo. Bylo léto, vedro k zalknutí a hudba byla tak silná, že jsem nemohla zamhouřit oka. Nakonec mi to nedalo, oblékla jsem se a šla zjistit původce toho kraválu. Šla jsem za hudbou a zjistila jsem, že nedaleko našeho sídliště si nějaký podnikatel otevřel diskotéku. Nebylo by na tom nic špatného, koneckonců, všichni se rádi občas bavíme, jenže majitel vůbec nerespektoval noční klid. Budova měla otevřená okna i dveře dokořán, uvnitř tančilo plno mladých lidí a na pódiu je ještě hecoval DJ. To už tedy na mě bylo opravdu moc.
Vůbec jsem nechápala, jak někdo může být tak neohleduplný, otevřít všechna okna a dveře a dělat uprostřed noci takový kravál. Vůbec nejhorší na tom všem ale bylo to, že jsem s tím nemohla nic dělat. Šla jsem tedy zpátky domů, zalezla do postele a snažila se usnout, protože pracuji i v neděli a potřebuji se pořádně vyspat. Doufala jsem, že následující víkend už bude klidnější. Nestalo se tak, hudba byla stejně hlasitá.
Lidé si sice postupně stěžovali, nicméně nebylo jim to nic platné. Starosta je ujistil, že s tím on ani policie nemůže nic dělat. Jakmile na místo přijede přivolaná policejní hlídka a upozorní provozovatele podniku, že ruší noční klid, hudba se ztiší, záhy však opět zesiluje.
Od té doby, co se takhle diskotéka otevřela, si o pátečních a sobotních letních večerech připadám doma jako na diskotéce. Kdybych o to stála, stačí otevřít okno a mohu doma tančit celou noc. Jenže já o to nestojím. Doma chci mít ticho, klid a pohodu i o víkendu. V nejbližší době se toho ale nejspíš nedočkám. Diskotéka je prý mezi mladými velmi oblíbená a k mé smůle (a smůle mých sousedů) dnes mladí lidé asi chtějí při tancování ohluchnout a bavit se až do časných ranních hodin.
Oli R. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz