Ukázka z knihy Andělé v mých vlasech:

Když mi byly dva roky, doktor řekl mé mamince, že jsem  "retardovaná": Už když jsem byla miminko, si matka všímala, že přebývám jaksi  ve svém vlastním světě. Dokonce se pamatuju, jak jsem ležela v postýlce - vlastně to byl velký koš - a nade mnou se nakláněla maminka. Kolem ní jsem viděla nádherná, zářivá stvořeníčka ve všech barvách, co jich jen má duha; byla mnohem větší než já, ale menší než maminka - byla velká asi jako tříleté děti. Tato stvoření poletovala ve vzduchu jako peříčka a pamatuju se, že jsem se po nich natahovala, abych si na ně sáhla, ale že se mi to nikdy nepodařilo. Ty bytůstky, které vydávaly krásné světlo, mě fascinovaly. V té době jsem si ovšem neuvědomovala, že vidím něco, co ostatní lidé nevidí; teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že těm stvořením se říká andělé. Jak měsíce ubíhaly, maminka si začala všímat, že se skoro vždycky upřeně dívám někam jinam, i když se všemi způsoby snažila upoutat mou pozornost. A já jsem opravdu byla jakoby jinde: byla jsem někde mimo, s těmi andělíčky, dívala jsem se na ně, s nimi jsem si hrála a povídala. Byla jsem jako očarovaná.

O autorce:

Lorna Byrneová od nejútlejšího věku vídala anděly a hovořila s nimi. Nyní, když již vychovala své děti, poprvé otevřeně hovoří o těchto zážitcích. Žije poklidně na irském venkově.


Tuto knihu Andělé v mých vlasech koupíte v Knižním klubu, v knihkupectví a na internetových stránkách Knižního klubu.