Ano šéfe 17.2. 2015

Nekompromisní šéf a autor mnoha populárních výroků Zdeněk Pohlreich se vrací ve svém pořadu Ano, šéfe s datem 17.2. 2015 – a je jisté, že o zábavu, vzruch a poučení nebude nouze ani tentokrát. Zárukou je originální humor a osobitý přístup Zdeňka, který se při střetu s realitou v obyčejných, ale i lepších restauracích a hospodách projeví opět velmi svérázným způsobem. Kdyby měl vlasy, kdoví, jak by to dopadlo...

Ano, šéfe – 17.2. 2015:

Restaurace Harmony v pražské Krči připomíná klasickou pivnici třetí až čtvrté cenové skupiny. Cigaretový kouř, zažloutlé záclony, výherní automaty a pár štamgastů popíjejících pivo. Člověk by zde nečekal obsáhlou nabídku jídel, spíš “občerstvení“ typu utopenec či nakládaný hermelín. Nabídka jídel je však rozsáhlá a v nabídce nechybí ani “proslulý“ kaťák či plátek s broskví.

Chuť a kvalitu jídel lze poznat již podle vůně, která se line z okénka vedoucího do kuchyně. V protikladu s názvem tu má však snad všechno k harmonii hodně daleko. Majitel restaurace Štěpán Vorel je podle svých slov „v pohodě“, ale chtěl by větší zisk a hlavně dobrou ideu pro svůj podnik. Domnívá se, že návštěva Zdeňka Pohlreicha mu pomůže rozhodnout, kam by měla restaurace směřovat dál.

Majitel má restauraci v pronájmu již 12 let. Tuto dobu pamatuje zřejmě i vybavení restaurace. Jídelní lístek se prý obměňuje často, naposledy letos v lednu. Do podniku investoval 1 milion korun. Restauraci dispozičně změnil, zmodernizoval toalety a zvětšil i prostor kuchyně. Tvrdí, že ho restaurace sice uživí, „kšeft“ však kolísá. Některé dny je návštěvnost dobrá, některé katastrofální. I přes to, jak restaurace vypadá, je kolem poledne téměř plná lidí z okolních firem. Ti sem pravidelně chodí na obědy. Večer přijdou lidé spíše popít. Pokud přijdou ve čtvrtek, zahraje jim k tomu country kapela.

Majitel Štěpán v Harmony funguje zároveň jako provozní, stará se o objednávky, účetnictví atd. Účast svého podniku v pořadu bere jako jakýsi nutný motivační program pro sebe i veškerý personál. Potřebují prý takříkajíc nakopnout. V nepříliš velké kuchyni je cítit přepálený tuk, hemží se to tu dochucovadly, ale je tu relativně čisto. Na směnách se střídají dva kuchaři, Pavel a Jiří, oba jsou starší a vypadají tak trochu jako námořníci. Když zrovna nevaří, vykukují okénkem na plac.

Chyby a nedostatky svádějí jeden na druhého. Na place jsou během obědů dvě servírky, po zbytek dne jedna. Největším problémem restaurace je podle majitele to, že podnik nemá žádnou ideu, žádný směr. Od toho se odvíjí špatný jídelní lístek a kvalita jídel. Dalším problémem je absence příprav. V neposlední řadě je problémem i nevyváženost návštěv a s tím související vytíženost personálu.

Pokud je obědů kolem stovky, je to na jednoho kuchaře moc. Na druhé straně když je kšeft slabší, dva kuchaři jsou podle majitele zbyteční. Restaurace by se mohla stát příjemným místem s klasickou českou kuchyní. Nabízí se i možnost vylepšit, respektive vytvořit novou nabídku “malých jídel“. Jaké byly tenkrát rady šéfa Zdeňka Pohlreicha? Uvidíte v repríze dnes večer na Primě.

Nenechte si 17.2. 2015 ujít reprízu dalšího dílu oblíbené  gastronomické show Ano, šéfe! od 22:25 na Primě.