Cena: 314 Kč

Ježíš Kristus svým učením ovlivnil celý svět, ale přesto po sobě nezanechal žádný vlastní text. Román Olega Zoberna se snaží tuto mezeru originálním způsobem vyplnit. Jeho Ježíš je poněkud cynickým mudrcem, kritickým mozkem, který vidí nedostatky ve svém okolí i na sobě, zdatným manipulátorem a hlavně člověkem, hledajícím v tomto chaotickém světě smysl. Celý život pátrá po vyšší duchovní pravdě a často končí zklamán a bez naděje. Nečekaně aktuální románová výpověď přináší vhled do složitého světa antického myšlení a s chladnou promyšleností popisuje, jak snadno si lidé vytvářejí idoly a kulty.

Zobern postavu Ježíše desakralizuje do nejvyšší možné míry: Kristus tak otevřeně promlouvá třeba o svém chtíči či sexuálních stycích a události známé z biblického kánonu, například Lazarovo zmrtvýchvstání, nabývají leckdy až parodického vyznění. Knize přitom nechybí hlubší, filozofický rozměr, Zobern mimo jiné často akcentuje motiv slova jako prostředku dorozumění, ale také jako nástroje, jak nad někým získat moc.

Není tak divu, že román svým pojetím a vyzněním vzbudil v Rusku značné kontroverze – ruští ortodoxní křesťané chtěli knihu zakázat autora pohnat před soud, hnutí Sorok Sorokov si nemalé množství výtisků koupilo a spálilo a náboženští extremisté dokonce narušili autorovo veřejné čtení v knihovně za přihlížení policie. Zobernovi proto byla přidělena osobní stráž a z bezpečnostních důvodů se přestěhoval.

O autorovi knihy Autobiografie Ježíše Krista:

Oleg Zobern (* 1980) je ruský spisovatel a nakladatel, za své prózy obdržel ceny Debjut za rok 2004 a NOS za rok 2017. Ve své nakladatelské činnosti vstoupil do veřejného povědomí oceňovanou edicí Hodiny ruštiny, v níž publikuje díla autorů 90. let i současných málo vydávaných spisovatelů. „Proč bychom si vůbec měli hledat dokonalé idoly, duchovní autority a legendární hrdiny? Je to léčka, pokus skrýt se v iluzi. Jsi přece člověk – všechno, co potřebuješ, máš v sobě,“ říká Oleg Zobern a tato kniha potvrzuje jeho slova.

Ukázka z knihy Autobiografie Ježíše Krista

Cestou do Jeruzaléma jsme se zastavili v Betánii, kde jsme se na Magdaléninu prosbu rozhodli navštívit dům muže jménem Lazar. Chtěla ho vidět. Prý ji kdysi nechal u sebe a pomohl jí, když ji vykoupil od služebníků spravedlnosti. Neměl jsem pochyb o tom, že mezi nimi něco bylo, a žárlil jsem na Magdalénu, ale přesto jsem nakonec s návštěvou u Lazara souhlasil. Nechtěl jsem v sobě živit majetnické pudy – ty, stejně jako malichernost, lakotnost a pomstychtivost, začnou být na obtíž, když se člověk jednou obuje do sandálů s mesiášskými křidélky.
Ten den za námi šly asi dvě desítky lidí. Byli to jako vždy hlavně různí darmošlapové, kteří mysleli jen na to, jak se nepozorovaně přiživit: žebráci, otroci, hloupé ženy, mrzáci a děti bez střechy nad hlavou. Betánští na naše procesí hleděli s podezřením.
Lazarův dům stál v centru města na hlavní ulici. Byla to menší vila ozdobená se vkusem netypickým pro provincii, jak by jistě podotkl nějaký italický cestovatel. Vešli jsme do dvora, a dav zůstal čekat u vrat – Šimon pohrozil naší ušpiněné suitě, že uřízne ucho každému, kdo se bude snažit dostat dovnitř. Udělal dobře: tihle lidé mohli v několika minutách rozkrást a zašpinit každé obydlí.

Tuto knihu Autobiografie Ježíše Krista zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros media.