BETLÉMY

Betlém (v hebrejštině bét lechem znamená Dům chleba) je lidový výraz pro vánoční jesličky, připomínající rodnou vesničku malého Ježíška. K jejich české tradici přispěli v 16. století hlavně jezuité. Jejich příchod započal dlouhou a bohatou tradici betlémů, kdy si je pro jejich nádheru a rozmanitost oblíbila i široká veřejnost. V době josefínských osvícenských reforem byly betlémy z chrámů vykázány jako „církve nedůstojné dětské hračky“. Jesličky ale našly útočiště v domovech prostých lidí, kteří se jich odmítli přes přísný zákaz vzdát. Začali si je také sami zhotovovat, a vznikla tak dlouhá a bohatá tradice tzv. „lidových jesliček“.

Vznik betlémů

Betlémy tady byly mnohem dříve, než vánoční stromeček. Tento zvyk založil svatý František Assissi, když v roce 1223 přivedl do jeskyně v italské Umbrii živého osla a vola a zinscenoval s přáteli narození Ježíška v Betlémě. V Praze se jeho napodobenina objevila až o 300 let později, a to v kostele sv. Klimenta a v 18. století se jesličky z kostelů rozšířily i do chaloupek prostého lidu.

Chrámová nádhera

Kromě živého zobrazení betlémské scény se stavěly v kostelech jesličky. V gotice a v renesanci se zhotovovaly i skříňové betlémy zdobené drahými kameny a zlatem.

Největší obliby zaznamenaly jesličky v období vrcholného baroka díky jezuitům, jež je využili jako jeden z prostředků rekatolizace u nás i v Evropě, ale i na svých misiích v Asii a Americe.

Postavy byly v životní velikosti v drahých oblecích a v průběhu Vánoc se přidávaly postavy a různě se přeskupovaly. Jako první se stavěla scéna narození Ježíše, pak pastýři a až poslední scénou byl příchod tří králů.

Podobný betlém u nás byl poprvé postaven v roce 1562 v Praze a brzy se stavěl prakticky všude – i v kaplích na zámcích. V první polovině 18. století se začaly stavět betlémy mimo církevní půdu – v bohatých domácnostech, ale to už byly figury značně zmenšené.

Domácí jesličky

Postupem času se stavěly jesličky až miniaturní a lidé si je vyráběli sami a to v provedení mnohem pestřejším a vícefigurovém. Objevily se postavy venkovanů, řemeslníků, ponocných i domácích zvířat. Počet postav jde někdy až do stovek a představují většinou lidi z doby, kdy betlém vznikal, v dobových oděvech a s věcmi, jež sami používali.

Díky tomuto zdomácnění betlémů začaly vznikat i u nás betlemářské dílny, které získaly světový věhlas, hlavně na přelomu 19. a 20. století. Tvořilo se ze dřeva, papíru a různých surovin, jež poskytoval les. Ale také z těsta, hlíny a skla. Figury i stavby se začaly místo odívání do drahých látek malovat.

Původní betlémy byly z plochých vystřihovaných figur. Od začátku 19. století se prodávaly tištěné papírové betlémy jako vystřihovánky černobílé i barevné, nejznámějšími jsou betlémy Mikoláše Alše nebo Josefa Mánese, z novodobějších pak Ladův betlém.

Další skupinou betlémů jsou trojrozměrné figury vyřezávané ze dřeva a domalovávané barvami nebo zlacené, oblíbené byly tzv. kašírované postavy (dřevěná kostra s papírovým nebo látkovým tělem, jež se nakonec napustily sádrou a klihem a zformovaly). Také se figury vypracovávaly z papírové, těstové či sádrové hmoty pomocí forem. Stejně oblíbený byl i perníkový betlém, který stejně jako betlém ze šustí a čokolády, je dílem až 20. století

Pohyblivý betlém

Většina betlémů byla statická, ale to by nebyli mistři, aby nevynalezli, jak betlémy rozpohybovat. Nejpůvodnějším mechanismem byl hodinový strojek, silné ocelové pero nebo pohon díky horkému vzduchu svíček, proudu vody či páry a nakonec – samozřejmě – taky elektřina.

Třebechovický betlém

Unikátním je mechanický betlém z Třebechovic pod Orebem. Má 2 tisíce ručně vyřezávaných částí a 300 dřevěných soukolí. Obsahuje nejen základní figury biblického příběhu narození i ukřižování Ježíše, ale také skutečné obyvatele Třebechovic a jejich okolí.

Stavění betlémů

Betlém se staví první adventní neděli a uchovává se do únorových Hromnic. Známe ale také tradici, že se stavěl až na Štědrý den. Dřívější betlémy doma stavěné (také ve venkovských staveních) měly až několik metrů na délku i šířku.

Podklad betlémů je většinou ze dřeva nebo silného papíru, někdy pytloviny. Používá se též mechu, kůry a jiných přírodnin. Plošina může být rovná nebo stupňovitá. Nejprve se rozestaví budovy (hrady, kostely, chaloupky), pak stromy (ty jsou až z 20. století). Až nyní přijdou na řadu postavy.

V centru jesliček je chlév s jesličkami s Marií, Josefem a Ježíškem, v pozadí stojí osel a vůl, jež Ježíška zahřívají svým dechem. Obvykle vlevo jsou klanící se pastýři, zprava přicházejí tři králové. Nad chlévem visí betlémská hvězda (kometa) a anděl.

Toto rozložení je dáno církevní legendou, a proto je neměnné. Rozmístění dalších figurek je libovolné, nikde však nesmějí chybět “daráčci” – postavy nesoucí dárky, většinou zde mají své místo rovněž muzikanti a zvířátka (především ovečky a hlídací pes). Součástí exotických scenérií jsou velbloudi a sloni.

Betlém = Dům chleba

Betlém v hebrejštině slovo bét lechem znamená Dům chleba, ale také dům (boha) Lachama.

Od nepaměti se tak jmenovala malá judská vesnice ležící necelých 12 km od města Jeruzaléma. Narodil se v ní starozákonní král David a Ježíš Kristus. O vánočních svátcích se Betlém, ležící při silnici z Jeruzaléma do Hebronu, stává nejdůležitějším poutním místem křesťanských věřících. Stejně jako před staletími ani dnes nedokáže poutníky odradit nebezpečí spojené s cestou do míst, kde spolu válčí rozdílné kultury. Betlém se rozprostírá na dvou pahorcích spojených sedlem. Na úbočích kopců se rozkládají terasovité zahrady.

Kdysi se vesnička na pahorku vysokém 772 m jmenovala Efrata, ale Izraelci ji přejmenovali na Betlém. V Novém zákoně se o ní píše jako o městě Davidově. Dnešní Beth Lachm je jedním z nejnavštěvovanějších míst Izraele, a to nejen křesťany. V posvěcené půdě Betléma nalezla poslední odpočinek řada postav Starého zákona. Podle legend byla nedaleko Betléma pochována Jákobova manželka Ráchel, usadila se tu část rodiny Kálefovy. Žila tu Noemi a její ovdovělá snacha Rút, o nichž hovoří starozákonní kniha Rút. Z Betléma pocházel druhý židovský král David, potomek Rút a Bóaza. Nejvíce však do Betléma poutníky táhne novozákonní vyprávění o narození Mesiáše, syna Boha v těle člověka.

Dodnes je tu k vidění jeskyně, v níž se podle svědectví v Knize Jakubově narodil Ježíš. Nad jeskyní stojí pětilodní bazilika Narození Páně, kterou na návrh jeruzalémského biskupa dala vystavět císařovna Helena v roce 330 – roku 339 byla slavnostně vysvěcena. Dnešní podobu získala v roce 523 za císaře Justiniána. Bazilika byla po staletí předmětem sporů mezi křesťany hlásícími se k různým církvím. Boj o ni vyvrcholil v 18. století, kdy ji Řekové odebrali násilím katolíkům, spravujícím ji pod záštitou francouzů od roku 1690. Bratrovražedná válka o baziliku vyvrcholila dohodou o vlastnictví mezi Armény, Řeky a katolíky. Řekové mají mohutnou chrámovou loď s kolonádami a jeskyni. Katolíkům a Arménům připadá po jednom oltáři v hlavní části chrámu. V jeskynní kryptě se konají bohoslužby všech křesťanských církví. Je 12,4m dlouhá, 3,9 široká a 3m vysoká, stěny má obložené leštěným mramorem. Čtrnácticípou hvězdou vsazenou do kamenné desky s nápisem Hic de virgine Maria Jesis Christus natus est = zde se Panně Marii narodil Ježíš Kristus, je označeno místo, kde se narodil Ježíš. Ve výklenku je mramorový oltář v podobě jesliček. Snad proto se vánočním jesličkám říká Betlém.

S jesličkami souvisí kaple Neviňátek – součást vánočního oktávu. Ne severní straně je tzv. Cisterna Davidova (vítěz nad obrem Goliášem a druhý židovský král).

V Betlémě i celé Palestině se Vánoce a Ježíšovo narození slaví 3x ročně. Na Boží hod ho vítají západní církve, 6. ledna řecké ortodoxní církve, pravoslavní a 18. ledna Arméni. Zúčastnit se bohoslužeb lze pouze na osobní pozvánku příslušné církve, ostatní mohou pouze pozorovat obřady na obrovské obrazovce na náměstí nebo přímý přenos na 1. programu izraelské tv.

JanaOssend – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout