Chci Vám napsat o mém velmi zajímavém zážitku z dětství. Hledala jsem pro něj nějaký název či označení a ve slovníku cizích slov jsem našla slovo BILOKACE a myslím, že to nejlépe vystihuje to, co jsem zažila. Také se to dá popsat jako oddělení duše od těla.
Poprvé se mně to stalo, když jsem byla ještě malá holčička. Byl den jako každý jiný, byla u nás návštěva a všichni jsme si povídali a večeřeli. Najednou z ničeho nic jsem se ocitla na asi 2 - 3 metry vzdáleném místě. To místo je tam malé tak, že by se tam vešla tak maximálně litrová krabice mléka (to jen pro představu).
To znamená, že jsem tam ani nikdy jindy být fyzicky nemohla. Sledovala jsem všechny zúčastněné, jak si povídají a krmí se kupou chlebíčků a všeho možného. Najednou jsem si uvědomila, že pozoruji i sama sebe. Už si nevzpomínám, jak to tenkrát dlouho trvalo, ale asi jen chvíli. Myslím si to především z toho důvodu, že si nikdo z ostatních ničeho nevšiml. Samozřejmě jsem to vše posléze (když jsme byli sami) převyprávěla rodičům. Mimochodem mám úžasné a milující rodiče, dokonce s pedagogickým vzděláním, ale prostě mně to nevěřili a nejspíš si mysleli, že si to prostě vymýšlím.
Tento stav jsem měla v životě ještě mnohokrát, ale bylo to trošičku jiné. Už jsem neviděla sebe, ale přesně to, co se dělo. Mám to potvrzeno od lidí, které jsem viděla. Byli tam, kde jsem je viděla (a mnohdy to byla místa, kde jsem se nikdy v životě ani neocitla, tedy jsem ani neznala), dělali přesně to, co jsem jim převyprávěla, byli tam s lidmi, které jsem jim vyjmenovala... Dokonce mě podezírali, že jsem tam také byla a na ně koukala!
Bilokace znamená podle slovníku přesvědčení o tom, že může být předmět na dvou místech najednou. Sice nejsem předmět, ale takto jsem to zažila. Neumím si to naplánovat, přichází to samo, kdy chce. Možná nějakým tréninkem by se dalo dokázat to ovlivňovat. Prostě se přesunout, kam budu chtít a kdy budu chtít. Také jsem si na tyto mé zážitky vzpomněla, když jsem četla knihu "Tulák po hvězdách", kterou napsal J. London. Myslím, že to musel sám zažít anebo mluvit s někým, koho to také potkalo.
Vaše Lucie
Autor: kartářka