Stejně jako přírodní kosmetika, i biooblečení začíná mít pevné místo v nákupním košíku nejen ekologicky smýšlejících spotřebitelů. Co však ve skutečnosti znamená předložka bio v případě košile, ručníku nebo dětských dupaček? A jak se orientovat v jejich značení?

Textilní průmysl patří dlouhodobě mezi největší zatěžovatele životního prostředí. Téměř čtvrtina všech ročně aplikovaných insekticidů je použita při pěstování bavlníku, další nezanedbatelné množství toxických chemikálií se ročně spotřebuje při přeměně bavlněného vlákna na košile, ručníky, povlečení…

Ani textilní výroba z ostatních rostlinných a živočišných vláken nepatří zdaleka mezi nejekologičtější. Díky komplikovaným chemickým procesům při zpracování dnes označení 100% bavlna, hedvábí či vlna zdaleka nesplňuje představy o přirozenosti přírodních materiálů, které se nám na první pohled vybaví. Není divu, že se mnozí lidé se zájmem obrací k oblečení vyrobenému způsobem pro přírodu i člověka příznivějším. I ve výrobcích označovaných jako „natur“, bio“, „eko“ či „zelený textil“ jsou však nezanedbatelné rozdíly.

Šetrný k přírodě versus „bio“

V praxi se můžeme setkat se dvěma základními principy značení eko-textilu. První skupina bývá nejčastěji označována jako biotextil či organický textil. Druhá skupina, anglicky nejčastěji nazývaná „Sustainable textile“, se do češtiny zpravidla překládá jako textil šetrný k životnímu prostředí. Ačkoliv mají oba systémy značení mnoho společného a směřují ke stejnému cíli, v některých ohledech se liší.

Organický textil vychází z principů ekologického zemědělství, původ druhého můžeme hledat v laboratořích. Největší rozdíl mezi oběma přístupy je důraz, který se při certifikaci sustainable textilu klade na hodnocení životního cyklu výrobku. Díky tomuto kritériu naleznete ve skupině „sustainable“ vedle organických textilií i materiály jako jsou eco-fleece vyrobený z recyklovaných pet-lahví, smart wools materiály s vysokým stupněm chemických úprav či celulózová vlákna lyocell.

Organický textil
Pro textil, vyrobený ze surovin pocházejících z ekologicky kontrolovaného zemědělství, se běžně užívá výraz organický či biotextil. Pod tímto označením se však neskrývá jen kontrolovaný původ surovin, ale také přísná kontrola výrobních procesů – od výroby vláken bavlníku po konečnou úpravu oděvů.

Při výrobě biotextilu jsou používány v co největší možné míře biosuroviny rostlinného (bavlna, konopí, len, juta, ramie, bambus, soja) nebo živočišného (vlna, hedvábí, kašmír, kůže) původu, jejichž produkce podléhá přísné kontrole ze zákona o ekologickém zemědělství. Následné zpracování vláken a výroba textilií jsou přísně definovány.. Nejsou povoleny látky, u kterých je prokázáno či je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biodegradibilitu, namísto chemických úprav se dává přednost mechanickému zpracování. Množství technologií je zakázáno – nesmí se např. používat chlor, formaldehyd, azobarviva, zpomalovače hoření, enzymatické bělení, protimačkavé či antibakteriální úpravy. Textilní doplňky jako jsou zipy, knoflíky a patenty či háčky nesmí v žádné podobě obsahovat chrom, nikl apod.

Biobavlna se v současné době pěstuje ve 22 zemích světa, největšími producenty jsou Turecko, Indie, USA a Čína.

Nosím bio, chovám se eticky…

Vedle šetrného chování k přírodě klade většina textilních programů důraz na dodržování sociálních standardů. V souladu s duchem ekologické výroby se výrobci organického textilu přirozeně hlásí k principům spravedlivého obchodování, řada z nich je aktivními podporovateli a realizátory speciálních sociálních projektů zaměřených na rozvoj a podporu místních societ. Na farmách je zakázána dětská práce, pracovníkům jsou poskytovány rovnocenné podmínky nehledě na rasu, pohlaví, náboženství či sociální postavení. Výše platu je adekvátní námaze, množství odpracovaných hodin je regulováno, často je poskytována finanční pomoc pro lokální komunitní programy atd.

Co najdete na štítku…

Orientace v biooblečení si žádá zdatného biozákazníka. Jak již bylo řečeno, ačkoliv biotextil zpravidla splňuje podmínky pro značky typu „vyrobeno s ohledem na životní prostředí“, obráceně to už platit nemusí. Označení „ekologicky šetrné“ či „sustainable“ ještě nezaručuje, že se jedná o biotextil, i když tyto značky na některém biooblečení můžete nalézt. Nejjednodušším vodítkem pro spotřebitele zůstává text uvedený na štítku, obalu či visačce. Pokud na některém z těchto míst naleznete výraz „bio“ nebo „organic“, jste u správného regálu. Jestliže na štítku bude logo či jméno některého známého biocertifikátora (Soil Association, SKAL, KRAV apod.), je zde zpravidla jasně uvedeno, o jaký typ biotextilu se jedná a naleznete tu i procentuální podíl bio ve výrobku. Problém může nastat, pokud se setkáte s privátní značkou některého výrobce či prodejce. Ti totiž zpravidla uvádějí pouze svůj název /logo - buď kolekce, která biooblečení obsahuje, nebo vlastní registrované značky, pod kterou se bio skrývá. Pokud chcete vědět o výrobku víc, musíte pátrat po dalších indiciích. Na řadě výrobků naleznete na visačce či přiložených letáčcích informaci o certifikaci, která deklaruje biokvalitu, mnoho firem informuje i o speciálních eko-sociálních projektech, kterých se účastní. Pokud chcete vědět, co přesně se rozhodujete svým nákupem podpořit, nezbývá vám nic než pátrat dál.

Kam za biotextilem v Čechách

Stejně jako o biopotravinách, i o biotextilu se paradoxně nejméně dozvíte u obchodníků s největším obratem. Ačkoliv firma Nike nabízí již dnes českým spotřebitelům některé oděvy s biobavlnou v outdoorové sportovní řadě či kolekci pro ženy, od běžných prodavačů v obchodě se to nedozvíte. Ani v obchodech Marks & Spenser nemají zatím prodavači o biotextilu pro české zákazníky žádné detailnější informace. Oblečení s biobavlnou nabízí v současné době v kolekci „Earthkeepers“ ve vybraných obchodech v České republice firma Timberland (oděvy jsou označeny visačkou „Organic Cotton“, skutečný podíl bio v zakoupeném oděvu však zákazník zjistí až na internetových stránkách společnosti – podíl se pohybuje od 5-100% dle typu oděvu). Mezi firmy s „proekologickou“ filozofií a nabídkou biooděvů patří značky Cottonfield a Jackpot, které u nás očekávají bio v podzimní kolekci. Na podzimní sezónu připravila program s oděvy s biobavlnou i firma C&A. U většiny těchto firem se jedná o oblečení ze směsných přízí.

Tak jako u biokosmetických výrobků jsou zatím doménou 100% biotextilu specializované obchody zdravé výživy a biopotravin, některé prodejny FairTrade a internetové e-shopy. Výhodou kamenných obchodů je možnost oděv si ohmatat, případně vyzkoušet, sortiment je však velmi často omezen na několik málo kusů. Internet sice nabízí mnohem širší spektrum zboží, nevýhodou ale zůstává orientace pouze podle obrázku a mnohdy nedostatečného slovního popisu bez informací o certifikaci nebo původu.

V biokvalitě lze u nás nejčastěji koupit bavlněné spodní prádlo, dětské (zejména kojenecké) oblečení a pleny, rozšiřuje se i nabídka ručníků, županů a vlněného zboží. Široká nabídka výrobků od ložního prádla, přes nábytková čalounění po dekorační interiérový textil a textilní doplňky, mající se čile k světu na západ od našich hranic, je zatím pro českého zákazníka dostupná pouze v internetové podobě.

…na módní biovlně

Na rozdíl od nepopiratelných chuťových a nutričních výhod, které získáte zakoupením biopotravin, je nákup biooblečení mnohem více emocionálním rozhodnutím. I když existuje řada studií, které potvrzují, že organická příze a výrobky z ní se k naší kůži chovají šetrněji než jejich konvenční příbuzní, nehraje tato skutečnost při nákupu vždy tu hlavní roli. Koupě biooblečení je pro nás nejčastěji způsobem, jak vyjádřit své životní postoje. Trend, který se ve zkratce dá nazvat „udělat něco dobrého a vypadat při tom hezky“, se pomalu mění ve vlnu, která dle marketingových odborníků brzy dožene boom biopotravin a přírodní kosmetiky.

Internetové stránky www.biospotrebitel.cz jsou určeny všem lidem se zájmem o biopotraviny a ekologické zemědělství. Jejich cílem je přinášet návštěvníkům spotřebitelsky zajímavé informace o českém ekologickém zemědělství a českých biopotravinách, usnadňovat spotřebitelům orientaci při nákupu biopotravin a napomáhat vytváření vzájemných vazeb mezi českými sedláky – výrobci biopotravin a jejich odběrateli.

Autorka: Kateřina Čapounová, PRO-BIO LIGA

Zdroj: www.biospotrebitel.cz

Chytrá Žena.cz