Jak jsme si jeli pro Airinku

Airinka je naše praštěná ohařka. Není to jen tak někdo, ale velmi charakterní zvíře, což jsme měli poznat už když jsme si ji vezli jako úplné psí mimino domů.

Dva měsíce jsme poctivě kontrolovali webovky námi vybrané chovatelské stanice maďarů, skákali radostí do stropu, když jsme se dozvěděli, že štěňátek je dvanáct a že jedna ta kulička bude naše, s přibývajícím datem jsme byli čím dál tím nervóznější a naše hysterie dosáhla vrcholu, když nastal den „D“.

Sedli jsme do auta a vyrazili směr Praha…Poté, co jsme se stihli několikrát úspěšně ztratit jsme tedy dojeli na místo určení. Ze zahrady se na nás vyřítila zasloužilá mamina a chovatelka nás dovedla k velkému výběhu, kde už zbyla poslední tři štěňátka a mezi nimi naše Airinka.

Aira je skvělá herečka a dosáhne toho, co si zamane. Od maminky se jí vůbec nechtělo a rozhodla se to vyřešit po svém. Když jsme ji pokládali na zem,vysmekla se nám a „zranila“ si nešťastně nohu. S vyděšeným výrazem hopkala po třech po výběhu s výrazem „jestli se mě někdo dotkne, okamžitě umřu“. Ale byli jsme tvrdí a s příslibem, že navštívíme veterináře jsme si Airu odvezli. Ta jako by tušila, že se za slovem veterinář neskrývá nic pozitivního pochopila, že je třeba změnit taktiku.

Slíbili jsme, že na zpáteční cestě přibereme pár našich kamarádů. Jakmile jsme zazvonili u jejich pražského bytu Aira jako zázrakem ožila. Na svých vratkých nožkách nastoupila do výtahu, vřítila se do předsíně, kde bleskově vytvořila obrovskou kaluž, prošmejdila obývák, zjistila, že koláč, který byl je na stole fakt stojí za hřích, narvala si do mordy, co největší kousek, zalezla za gauč, kde se kořist spokojeně, v klidu sežrala. Když vysála i ty nejmenší drobečky vydala se na další průzkum, při té příležitosti zvládla vytvořit dvě hromádky, za které by se nemusel stydět ani průměrný slon, vyskočila do křesla, stočila se do klubíčka a usnula. Nevzbudila se, ani když jsme ji nakládali do auta…

Doma se Airinka okamžitě spřáhla s Truhlíkem a začal ten pravý štěněcí teror, s Truhlíkem vymýšleli ty největší hovadiny a občas jsme mysleli, že dostaneme infarkt, Truhlík z toho vyrost, leč Airinka i ve svém roce a půl poměrně značně pitomé nápady, nečiní ji problém cokoliv sežrat, od bot, přes elektrické vedení až po výbavu z auta, ale už jsme si zvykli, boty pečlivě schováváme, při odchodu z domu vypínáme pojistky a do auta jsme konečně pořídili mříž.

Airinky je všude plno, je to náš věrný stín, nejlepší radiátor do postele, naše alfa fena a nepsaná vůdkyně smečky (oficiálním šéfem je samozřejmě Ferda) a za nic na světě bychom ji nevyměnili. O vztahu Ferdovi a Truhlíkovi, o společných hovadinách a jiných akcích naší smečky pojednáme zase příště.

Fufíkovci
https://fufik.vesela-tlapka.cz