Vánoční návštěva v útulku aneb Štěkání na Ježíška

Štědrý den už byl téměř za dveřmi, když mě v místních novinách zaujala zpráva o tom, že skupinka mladých lidí pořádala falešnou sbírku na místní útulek pro opuštěná a toulavá zvířátka. Takové jednání je prostě pro mě nepochopitelné, útulek samozřejmě žádnou takovou pouliční sbírku nevyhlásil. Lidé, kteří chtějí opravdu pomoci, mohli přispívat svými dárky a penězi přímo na místě,  kdy od 17. prosince probíhala v útulku akce "Štěkání na Ježíška".

Ten název se mi moc líbil, říkala jsem si, že se určitě do útulku podívám a vložím spolu s dcerou, která má pejska zrovna z tohoto útulku, nějaké dárečky pod stromeček přímo na místě.  Bylo mi v tu dobu  úzko a smutno na duši, protože sama jsem měla dva pejsky z tohoto útulku, bohužel krátce před Vánoci přišel jejich čas, kdy museli odejít...

Prožila jsem s nimi krásných 9 let a vzpomínky mi vháněly slzy do očí, když jsem se blížila k útulku, abych si popovídala hlavně o tom, jaké tedy byly Vánoce v útulku a jaký úspěch mělo "Štěkání na Ježíška".

Pracovníci útulku připravili pro tuto příležitost krásně nazdobený stromeček a ten, kdo chtěl, mohl přispět nejen materiálními dárky, ale i finanční hotovostí do připravené "kasičky". Prostředím útulku a náladou, která tu vládla, jsem byla velmi mile překvapena. Dostalo se mi velmi milého uvítání a nad šálkem voňavého čaje, který mi pracovnice útulku uvařily, jsem si povídala o útulku s  velmi ochotnou a vstřícnou paní Eveline Jahelkovou, vedoucí útulku pro opuštěná a toulavá zvířata v Děčíně. Asi vás nepřekvapí, že nepřišla sama, na náš rozhovor pečlivě dohlížel i její krásný pes. A zde je tedy pár otázek a odpovědí, které jsem pro čtenáře zaznamenala...

Velmi mě zaujala akce s tak výstižným a hezkým názvem. Jaký úspěch měla a kdy se vlastně tenhle nápad zrodil?

Tenhle nápad se zrodil už před 10 lety a akce "Štěkání na Ježíška" je velmi úspěšná," odpovídá mi paní Eveline,  ,,v době vánočních svátků je i vyšší návštěvnost v útulku, lidé nosí nejrůznější dárky a peníze pro naše svěřence, máme z toho opravdu velkou radost, že má akce takový obrovský ohlas. Lidé, kteří se cítí osamělí, zvláště ti starší, mohou za námi přijít si kdykoli popovídat, o Vánocích často doléhá smutná nálada i na ty, kteří přišli o svého mazlíčka. U nás se mohou potěšit s našimi svěřenci, je zde i možnost si třeba pejska půjčit, vyvenčit ho, dveře se u nás nezavřou téměř po celou dobu svátků. Vítáme všechny, kdo nás přijdou navštívit a chtějí si s námi popovídat, svěřit se nebo poradit, třeba i  o svých mazlíčcích, o které přišli a chtějí si zavzpomínat, ale tíží je samota a doma nemají s kým si o tom promluvit. Velkou radost nám také dělají ti, kteří se k nám vrací i po letech, kdy si z útulku vzali pejska jako štěně a přijdou nám ukázat, jak se mu daří,  je to pro nás velká vzpruha a dodává nám to velkou sílu a elán do další práce.

Jste raději, když vám lidé přináší dárky (krmivo, pomůcky, hračky atd.) nebo spíše uvítáte finanční pomoc?

Lidé jsou velmi hodní, samozřejmě všem moc děkujeme za jakoukoliv pomoc, ať už materiální či finanční. Dárky ve formě nejrůznějšího krmení a pamlsků jsou pro nás opravdu velkou pomocí, protože tím ušetříme finance na stravě našich svěřenců a můžeme peníze investovat do nutných nákladů na údržbu a provoz útulku. Máme samozřejmě i sponzory a pravidelné dárce, ale musím říci, že nás opravdu velmi těší, jak nám lidé pomáhají.

Co se vlastně děje s pejskem nebo kočičkou, kteří se dostanou k vám do útulku?

Každé zvíře je podrobeno důkladné lékařské prohlídce, odčerveno, odblešeno a očkováno. Mezi jiným je například odstraňován zubní kámen, kočičky se kastrují, mnohdy je nařízena i dieta pro "seniory". Pokud nejsou, tak pejsky ještě čipujeme a kočky označujeme tetováním.  Podle stavu  a věku zvířete je naordinován i stravovací režim, mnohdy je nutná i dieta. Hlavní náplní stravy jsou granule, konzervy a pamlsky, samozřejmě rozlišujeme podle věku a stáří toho kterého zvířete. Pro nás je velmi důležité, aby se naše zvířátka měla u nás dobře a co nejdříve našla nový domov, když se to podaří, je to pro nás ta největší odměna.

Kdo si může pro pejska přijít a co všechno k tomu potřebuje?

Ten, kdo si chce vzít pejska, potřebuje hlavně platný doklad totožnosti, v případě dítěte souhlas rodičů, zájemce tedy musí být starší 18 let. Co je důležité - pokud zájemce bydlí v nájemním domě, potřebuje i souhlas majitele nemovitosti. Samozřejmě se setkáváme i s případy, kdy si pro pejsky přijdou i lidé sociálně slabší nebo lidé, u kterých je na první pohled patrno, že nejsou schopni se v budoucnu o naše svěřence dobře postarat. V takovém případě vyžadujeme i doklad o příjmu.  Jezdíme i na kontroly, sledujeme pečlivě, zda je o naše svěřence dobře postaráno, máme evidenci zvířat a jejich majitelů. Nový majitel musí počítat s tím, že kontrolujeme fyzický a psychický stav zvířete, kvalitu krmení, místo chovu a veterinární péči. Při drobném nedostatku musí chovatel zjednat nápravu, v horším případě je mu zvíře odebráno z péče. Setkáváme se bohužel i s hodně smutnými a otřesnými případy, když zjistíme, že pro pejsky si přijdou lidé vypočítaví, zlí, nebo kdy jsou zvířata týrána apod.  Takový člověk ovšem už příště nemá šanci naše zvíře dostat do péče. Bohužel se setkáváme i s otřesnými případy, kdy majitel zvířete, se kterým prožil třeba i desítku let, ho na "stará kolena" odloží, to je opravdu moc smutné. Zvířátka ve stáří, stejně jako lidé, potřebují zvýšenou lékařskou péči, to samozřejmě stojí čas a peníze a tak se setkáváme s případy, kdy je takto starý a nemocný pejsek odložen...

Podle městské vyhlášky je také povinné čipování psů. Jaký přínos to má v praxi?

Čipování psů je opravdu důležité, usnadní se nám tím dohledatelnost majitelů a ušetří nám to spoustu práce i čas. Ovšem je také velmi nezbytné, když už lidé svého mazlíčka nechají očipovat, aby se také zaregistrovali, na to se často zapomíná.  Je to důležité hlavně v případě, kdy se zvíře  zaběhne nebo ztratí,  potom je šance na jeho nalezení a navrácení zpět majiteli díky mikročipu a jeho  evidenci velmi vysoká. Čipujeme již od roku 2001, byli jsme vlastně mezi prvními průkopníky metody tohoto označování zvířat.

Pes je zatím podle zákona - věc. Jak se díváte a co říkáte změnám v legislativě, které se brzy mají dotknout tohoto problému?   Zákon změní postavení zvířat, která by už neměla být pouhou věcí.

Ano,  pes  je brán podle zákona jako věc, řeší se často i problémy, kdy majitel psa zemře a pes spadne do dědictví. Máme tak trochu obavy, jaký dopad bude mít tahle změna v zákoně, aby se postavení zvířat ve skutečnosti nezhoršilo..., tenhle rok byl opravdu náročný, často řešíme i případy, kdy se majitelé odstěhují a pejska odloží...

Vaše práce je jistě velmi náročná jak po psychické, tak i fyzické stránce. Určitě ji nemůže dělat každý?

Ano, máte pravdu. Jsme tu vlastně 24 hodin denně, stále jsme v nepřetržité službě...  I když podle určených hodin služba končí, stane se velmi často, že někdo zavolá a potřebuje nás...To potom všechno ostatní musí jít stranou. Musím  říci, že naši svěřenci mají opravdu štěstí - jsme tu skvělá parta lidí,   kterým záleží na tom, aby se naše zvířátka měla dobře, děláme všechno pro to, aby naši svěřenci našli domov a bylo o ně co nejlépe postaráno. Například ještě na Štědrý den jsme sloužili i po ukončení pracovní doby... - jsme tu prostě stále, 24 hodin denně pro naše svěřence i pro ty, kdo potřebují naši pomoc. Služba je vlastně nepřetržitá, musíme se postarat i mimo pracovní dobu." (Pejsek, který do té doby sledoval v pohodě průběh našeho rozhovoru - zřejmě  na důkaz těch slov - položil obrovské tlapy paní vedoucí na ramena a vlepil jí láskyplný polibek...)

Moc děkuji za rozhovor, přeji Vám i vašim svěřencům do nového roku  hodně štěstí  a hodně úspěchů ve vaší nelehké práci.

Když jsem  z útulku odcházela, bylo mi mnohem líp, než když jsem při příchodu zvonila na zvonek přede dveřmi, jež nesou nápis: „Dej mi domov a já ti dám své srdce a duši“.

Děkuji všem, komu není osud opuštěných zvířátek v útulcích lhostejný a přispějí podle svých možností,  děkuji i těm, kdo se o opuštěná a týraná zvířátka starají, není to jen práce, je to poslání a zasluhuje náš obdiv a poděkování.