Nakonec jsem objevila inzerát na dům na vesnici, kde majitelem byla obec. Líbil se nám, ale byl ve špatném stavu a bylo jasné, že to bude stát dost úsilí i peněz, aby se v tom dalo bydlet. Dcery si poklepávaly na čelo, co to kupujeme, jaké to máme nápady. Nakonec po poradě s dvěma různými odborníky jsme se rozhodli koupit. Zhodnotili jsme dopravní dostupnost a své budoucí příjmy a podepsali smlouvu.

Nejen dům, ale i zahrada byla zanedbaná. O použití zahradní techniky se nedalo uvažovat. Použitelný byl jen buldozer, což se opakovaně stalo. Práce bylo hodně jak v domě, tak okolo. Souběžne jme měli ještě starou zahradu a přestávali jsme to zvládat. Museli jsme ji prodat a trvalky a dřeviny, které jsme si chtěli nechat, jsme museli provizorně přesadit na nový pozemek. Neměli jsme plot a nebydleli jsme, jen dojíždeli a pracovali. Nic nás nemohlo zastavit, ani sousedovi slepice, které vyhrabaly vše, co jsem zasadila.
Trvalo to dva roky, než jsme se mohli nastěhovat. Ani pak nebyly dokončeny venkovní stavební úpravy, hlavně podpěrná zeď a plot. Neměli jsme garáže ani vydlážděný dvůr a tak během zimy jsme si to nové bydlení pěkně užili. Auta rozmrzala dole ve městě až v poledne a odpoledne zase hurá do zimy.

Během prvního roku jsme odvodňovali celý pozemek kolem domu i na zahradě. Vykopali jsme trativody a během léta se dala většina zahrady sekat sekačkou. Do té doby bylo nutné sekat kosou, ale sama jsem trávník nedokázala poprvé posekat. Byl tak zanedbaný, plný větví a staré trávy, že to bylo příliš těžké. Některé partie zahrady jsem čistila se sekerou v ruce. Rostly tam totiž obří bodláky a šly useknout pouze sekerkou.. Nemluvím o kamení a kopřivách, toho bylo dost hlavně přímo u domu. Vedle čištění pozemku jsme také nechali vyřezat nálety a pokácet staré stromy. Po tomto zákroku sice prokoukla zahrada, ale zase jsme měli spousty pařezů a tak musel přijet buldozer a vyvrátit je, pak nákladní auto a odvézt a teprve potom se dalo něco dělat s trávníkem.
Právě v této fázi si musím vzpomenout na svého manžela. Seděl pod vrbou na zemi a zíral na dům z té nejhorší strany. Chytil se za hlavu a zoufale s ní kroutil a bral boží jméno nadarmo, ovšem příliš pozdě. Vedle uklízení zahrady jsem zakládala záhony. Alespoň nějaké pro přesazení starých trvalek a jahod. Jak manžel ryl, vyndával ze země různé předměty od dámského prádla až po řidítka ke koloběžce. O kamení, cihlách, střepech, šroubech a dalších odpadcích ani nemluvě. Při každém opakovaném rytí nebo kopnutí do země vylézaly další a další hrůzy. Normálně by to člověk bral s humorem, ale tady se spíše divil co lidé stihnou nadělat na vlastním pozemku za nepořádek. Teď je v těch místech zeleninová zahrádka, kde pěstuji hlavně jahody.

Během dalších let se nám podařilo postavit garáže a vydláždit dvůr. Ten je lemován dalším velkým záhonem osázeným převážně keři. Mám své oblíbené květiny, jako asi každý, jsou to pivoňky a růže. Kdyby mi manžel nebránil v sázení pivoněk, byla by jich plná zahrada. On ale trvá na velkém, čistém trávníku a je pravda, že taková velká zelená plocha je krásná. Když máme posekáno a sedíme venku, pozorujeme ptáky slétající se na trávník, jak pilně sbírající housenky a žížaly. Někdy jich chodí po zahradě celé průvody. Jednou jsem takhle viděla neobvyklou situaci. Vyhlédla jsem z okna kuchyně a vidím na trávníku sedět v kruhu hejno strak. Neměla jsem ani čas vzít fotoaparát a udělat foto. Sedělo jich v přesném kruhu 12 a chovaly se jako rodina, která se sešla při nějaké významné události. Připadalo mi to jako když řeší nějaký problém. Náhle všechny odletěly a skutečně to bylo loučení, protože u nás zůstal jen jeden mladý pár a ostatní se nadobro odstěhovaly. Potom, že se neumí ptáci domluvit...
Ješte když všechny straky létaly po zahradě a okolí usedly dvě na plot. Náš kocour je chtěl zastrašit a vyskočil k nim na plot. Skutečnost ale byla jiná, než očekával, obě straky poposedaly stále blíž a blíž kocourovi, každá z jedné strany až nakonec rychle utekl a víckrát se o nic podobného nepokusil. Je to kocour, který se k nám přistěhoval sám a byl asi rok starý. Postupně se stěhoval do kuchyně, do chodby a pak už do obýváku. Trvalo ale dlouho, než zdomácněl, protože se bál mužů. Asi měl špatné zkušenosti. Už se nebojí, ale když přijde návštěva raději odejde do sklepa. Tam má jistotu, že za ním nikdo nepřijde. Nejhorší pořízení s ním je na jaře, protože se rád courá v noci domů a ven. V létě a na podzim bývá stále venku, chodí se jen pravidelně najíst. Pak náhle zůstane doma a je jasné, že přišla zima. Ta bývá dost dlouhá, a tak je třeba dobře přihrnout růže a zazimovat některé trvalky.

V rohu zahrady stojí dvě vysoké vrby, každá s několika silnými kmeny. Vytvářejí pěkný stín a v létě si ani nemůžete jít sednout jinam. Je odtud vidět do celé zahrady i na terasu. Pod vrbami je jen trávník a plocha pro sezení vydlážděná pěknými žulovými kameny. Podél plotu dolů od vrb je záhon pro oblíbené floxy. Kvetou celé léto a báječně voní. Mezi ně se vešly ješte trvalky jako srdcovka, ibišky, levandule a občas i nějaké letničky. Záhon je přerušen vrátky dozadu do polí, kde se pasou krávy a časem se tady asi bude stavět. V dolním, severním rohu zahrady, stojí tři škumpy a před nimi rostou kosatce. Škumpy je nutno důrazně omezovat, aby se nerozrůstaly. Dále pokračuje plot, kde jsou zasazeny smrčky, až ke garáži. Tady je skupina jehličnatých stromů , které jsme zasadili jako první a teď již dosahují slušné výšky. Během léta mezi nimi venčíme fíkusy a těm to opravdu svědčí...
U garáže mám zasazeny dva vysoké keře žlutých růží. Dvůr před garáží je ukončen nepravidelnou palisádou a za ní je záhon jehličnanů, dva rododendrony, kopec břečťanů a dalších třicet trvalek. V těchto místech právě na počátku pomáhaly jiřiny trochu zlepšit okolí domu. Ze dvora vede na horní zahradu cestička ukončená několika schody. Výškový rozdíl je asi jeden metr, ale bylo nutné zpevnit horní pozemek důkladnou zdí vedoucí po celé jižní straně domu. Tady je také dlouhý záhon plný květin, hlavně růží, cibulovin a pivoněk. Je na něj vidět od posezení pod vrbami a vlastně z celé zahrady. Lemuje dům i za roh na západní straně směrem k terase. Tady je méně slunce, a tak se tady daří čechravám, hostě a poléhavým koniferám.
Z terasy je na něj moc pěkný pohled. Většinu pozemku tvoří trávník a ať se díváte z kterékoliv strany na záhony v pozadí s trávníkem nebo naopak, na velkou zelenou plochu lemovanou květinami, vždycky to poteší. Z terasy nebrání pohledu do zahrady žádné keře ani vysoké květiny.Výhled je zakončen vysokými vrbami, které částečně chrání dům před pohledy z horní cesty vedoucí nad námi mezi domy. Sousedi jsou dostatečně daleko a za západně za námi jsou zatím jen pole, končící na obzoru zalesněnými kopci.
Odtud se ozývá zjara kukačka . Během zimy přilétají celá hejna zvonků, všechny druhy sýkor, dlaskové, pěnkavy, vrabci polní i domácí, kosi, strakapúdi a další i náhodní návštevníci našich krmítek. Nestačíme nakupovat semena a louskat ořechy. Pokud se ráno jen trochu zpozdíme s naplněním krmítek, dávají nám najevo nelibost. Vždy mají své zvědy čekající na okolních stromech a informující ptačí veřejnost o dodané potravě. Někdy musím krmit i dvakrát denně, a to když je hodně sněhu. Odvděčí se nám na jaře pilným sbíráním hmyzu a housenek a také zpěvem. Některý kos se opravdu povede jako výjimečný zpěvák a navecer se předvádí v plné kráse.
Třešeň mají sousedi a tu jim špačci a kosi opravdu bleskově sklidí. Naši chrupku nechávají pro nás a jen sýkory si něco zobnou. Celé jaro a léto se těšíme s naší velkou zahradou. V létě sedáváme odpoledne pod vrbami a večer na terase, dokud není úplná tma. Pak začnou létat netopýři a na to se těší naše vnučky. Dokud je neuvidí, odmítají jít spát, ale dokud jsou prázdniny, tak to nevadí a mohou se s námi večer těšit ze všeho, co naše zahrada poskytuje.
Zdena Němcová
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz