Být či nebýt? Rozhodne kachna...

Tak a už je to tady. Dnes poprvé uvidím Radimovy rodiče. A především – poprvé uvidí oni mě. Samozřejmě, že chci udělat co nejlepší dojem. Samozřejmě, že jsem nervozní. A samozřejmě, že jsem zvědavá...

"A jsme tady," oznamuje mé o úsměv se snažící tváři Radim. Jeho tvář se o úsměv snažit nemusí, směje se od ucha uchu – důvodem je má nervozita. "Neboj, naši jsou fajn, určitě se jim budeš líbit." Dobře, jdeme na to: "Dobrý den, já jsem Jana..."

Představování nakonec proběhlo více než dobře. S Radimovou maminkou jsme si vysloveně padly do oka, povídaly jsme si o Radimovi, ukazovala mi jeho starší fotky. Vše bylo v pohodě a klidu až do toho okamžiku.... Do okamžiku, kdy mě polilo horko. Do okamžiku, o kterém jsem si myslela, že může rozhodnout o možnosti pokračování mého vztahu s Radimem. Do okamžiku, kdy mi Radimova maminka oznámila: "My teď musíme jít na zahradu, udělej, prosím tě, tu kachnu, která je v lednici."  A bylo to. Za všemi zaklaply dveře a já zůstala sama. Tedy sama ne, s kachnou... Co teď? V životě jsem kachnu nedělala. Slídím v kuchyni, ale žádnou kuchařskou knihu nevidím. Co mám proboha dělat? Být to za dvacet let, využiju internet, nebo zavolám o radu mobilem, ovšem píše se rok 1980 a o těchto vymoženostech si můžu nechat zdát...

Přemýšlím, přemýšlím. A pak mě napadá spásná myšlenka! Vyběhnu ven a u sousedního stavení vidím sympaticky vyhlížející maminku s dvěma dětmi. Jdu pomalu k ní – sice se snažím o vyrovnaný krok a klidný výraz ve tváři – ovšem z jejího pohledu poznávám, že se mi to moc nedaří. "Stalo se vám něco?" ptá se, když dojdu k ní. Velice rozpačitě jí vysvětluji svou situaci: že jsem poprvé u přítelových rodičů, že chci udělat co nejlepší dojem a že v lednici je kachna a já nevím, co s ní. Paní se rozesměje, křikne na manžela, ať pohlídá děti, a jde se mnou do chalupy. A tady se proměňuje v kouzelnou vílu, která mě zachraňuje. Kachnu připraví, dá do trouby a mně podrobně vysvětlí, jak dále postupovat... Pak kouzelná víla zase zmizí.

A jak to všechno nakonec dopadlo? Skvěle. S kouzelnou vílou jsme teď výborné kamarádky a o našem malém tajemství s kachnou víme jen my dvě – a můj manžel Radim. Jo z kachny byli všichni nadšeni a tchyně mě dokonce prosila o recept.