Až do konce 15. století lidé věřili, že tento výběžek francouzské pevniny představuje konec světa. Kamenitá krajina, strmé útesy a kromě běsnícího Atlantiku už vůbec nic. Snad i toto drsné prostředí způsobilo, že zdejší lidé, jejichž jazyk se nejvíc podobá velštině, se vůbec necítí být Francouzi, ale Bretonci.

Říká se o nich, že se rodí se srdcem ponořeným do slané vody. Oceán byl nejen odjakživa jejich obživou, ale poznamenal i tvář zdejší krajiny.

Nic není pro Bretaň typičtější než osamělé majáky, které dodnes ukazují námořníkům cestu k Lamanšskému průlivu.

Krajinu většinou zahalenou mlžným oparem charakterizují i středověké kláštery a tajuplné kamenné mohyly považované za nejstarší stavby zbudované lidskýma rukama.

Místní obyvatelé však jako by s krajinou, která jim byla předurčena, zcela nesrůstali. Důkazem jejich spontánního veselí a tance v krvi jsou například oslavy sklizně či sousedské festivaly typické pro malé vesničky.

Dokument Cestománie - Francie: Zapomenutá Bretaň můžete

sledovat 2.7. 2021 od 16:55 na ČT1!!

A opakování 7.7.!