Cestou ven se neohlížej - Jitka Prokšová

Název knihy: Cestou ven se neohlížej
Autor: Jitka Prokšová
Nakladatelství: Nava
Datum vydání: 31. 3. 2010
Vázaná vazba s přebalem
Počet stran: 196 str.
Cena: 198 Kč

Příběh o nenaplněném mateřství, tápání a „ohlížení se zpátky“… nebo příběh o přílišné touze něco znamenat, o životní potřebě dostat se „nahoru“ a o sexuální závislosti na mladším muži?

Nová próza Jitky Prokšové Cestou ven se neohlížej má dvě dějové linie.
První se odehrává v současnosti a představují ji záznamy z deníku sedmatřicetileté Anny. Týkají se jak všedních dnů jejího života s Janem, tak hledání východiska z nedobrovolné podřízenosti ve vztahu k sestřenici Editě.

Druhou dějovou linii tvoří kaleidoskopické vstupy do minulého století, které mapují životní příběhy Edity a jejího o pět let mladšího přítele Davida. Jejich osudy se zprvu jen několikrát dotknou, aby se později vzájemně propletly a dospěly až k závěrečné katarzi – k hospitalizaci Edity v psychiatrické léčebně.

Ukázka z knihy:

David upíjel třetí pivo a přemýšlel o Kláře. Pěkná blonďatá třicítka nastoupila k nim do firmy ani ne před měsícem. Prsa má aspoň čtyřky, pomyslel si a zabodl pohled do zad procházející servírky. Ne jako tahleta plošina. Odfoukl trochu pivní pěny a zkoušel si představit, co by se s Klárou dalo zažít. Nová účetní a asistentka v jedné osobě ho přitahovala od prvního dne. Bohužel s ní zatím kromě rozpačitého pozdravu neprohodil ani slovo. Připadalo mu, že ho žena nebere vůbec na vědomí.

Hned po prvním týdnu, co se u nich zapracovala, se od chlapů z dílny doslechl, že je prý rozvedená a má pětiletého kluka. Davidovi to nevadilo. Poslední dobou ho zajímalo jen jedno – sex. Proto přemýšlel, jak by se ke Kláře dostal co nejblíž. Když o tom tak uvažoval, nezjistil, čím ho ta žena tolik přitahuje. Věděl jen, že se to stalo hned napoprvé, co ji zahlédl vycházet z prosklených dveří šéfovy kanceláře. Nesla se ladně na to, že na sobě měla starší džínovou sukni a podivnou kombinaci šedé halenky s bordovým kostkovaným svetrem. Dobrý den, pozdravil ji tenkrát David a ona na půl úst odpověděla.

Od té doby využíval sebemenší příležitosti, aby ji denně mohl aspoň zahlédnout. Později se o ní dozvěděl, že žije u neprovdané sestry, že ji bývalý muž vyhodil z bytu a že má prý za sebou dva semestry na pražské ekonomii. Nevěděl, co by si s ní povídal. Přestože měl o své inteligenci vysoké mínění, zcela odvislé od toho, že u maturity prolezl jen tak tak, z hovoru s Klárou měl trochu strach. Znovu si uvědomil, že ho zajímá jen její tělo.

Náhle David rychle sklouznul pohledem do pivní pěny. Ta, na kterou poslední půlhodinu bez přestání myslel, vešla do lokálu v doprovodu menšího, štíhlého muže. Sedla si na druhý konec místnosti zády k Davidovi, muž se posadil proti ní. Davidovi v tu chvíli vyschlo v ústech. Nechtěl si připustit, že jeho šance na dobytí té krásky s plavými, místy až stříbrnými vlasy se rozplývají v nedohlednu. Co na tom skrčkovi proboha vidí, napadlo ho, když muže důkladně oskenoval do své paměti.

Poté, co servírka přinesla k jejich stolu dvě sklenice červeného vína, si Klára ani neznámý muž nepřiťukli. Kdyby to tu nebyl takovej pajzl, skoro by to vypadalo na nějaký obchodní jednání, projelo Davidovi hlavou a s trochou naděje v mysli si lokl zteplalého piva. Sakra, dyť oni se hádají, došlo mu v následujících minutách, kdy živě gestikulující pár nespustil z očí. Při jedné slovní přestřelce se nekontrolovaný pohyb mužovy ruky proměnil v jakési zpětné škubnutí, kterým po dopadu na stůl převrhl poloprázdnou skleničku vína. Rubínově červená tekutina začala vytvářet na dřevěné desce stolu krvavou skvrnu, Klára se ji snažila vysušit papírovým kapesníčkem.

V té chvíli se muž zvedl a beze slova i bez zjevné chuti zaplatit účet alespoň za sebe se rozhodl k rychlému odchodu. Servírka po něm hodila pohled plný očekávání, který ho měl v cestě ven patrně přibrzdit. Muž však její jasný signál přešel bez povšimnutí. Snad jen o trochu víc zrychlil, takže poslední metr před dveřmi na ulici spíš zbrkle proběhl, než prošel.

David měl v sobě sice téměř tři piva, ale přesto, nebo možná právě proto, nyní ucítil svou jedinečnou šanci, jak se Kláře přiblížit. Sebral půllitr před sebou a vydal se přes lokál k jejímu stolu.
„Můžu?“ zeptal se a dopadl na židli, nečekaje na lhostejné kývnutí, které se dostavilo o pár vteřin později.

„Dáte si něco… teda… smím vás na něco pozvat?“ vydoloval ze sebe vzápětí větu, o které si myslel, že s ní nemůže nic zkazit.
Klára pomalu zavrtěla hlavou. Zrůžovělý kapesníček, nasáklý rozlitým vínem, odložila do prázdného popelníku. David měl poprvé možnost důkladně prozkoumat její obličej. Neutrální až odmítavý výraz, který nasadila, když se vetřel ke stolu, vystřídal záblesk překvapení. Dominující modrošedé oči se na okamžik schovaly za spuštěná víčka a dlouhé řasy.

Tuto knihu Cestou ven se neohlížej  koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Nava.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout