Tiché údolí a Kozí hřbety

Obyvatelé našeho hlavního města mají řadu možností,  jak za použití MHD navštívit mnohé přírodní lokality přímo v Praze či na jejím okraji. Jedním z takových výletů je návštěva Tichého údolí a Kozích hřbetů severně od metropole.

Od stanice metra Dejvická jedeme autobusem 107 nebo 147 do zastávky Kamýcká v Suchdole. Přímo zde začíná žlutá turistická značka, která nás povede souběžně s naučnou stezkou Roztocký háj - Tiché údolí do Roztok (4 km).

V místě, kde končí vilky a začíná zahrádkářská kolonie, je vpravo krátká značená odbočka k vyhlídce na vltavské údolí.

Díváme se na kaňon Vltavy, který vznikl ve čtvrtohorách. Řeka tekla původně ještě výš než nyní stojíme, ale v několika etapách, trvajících vždy desetitisíce let, se postupně koryto prohlubovalo, takže vznikaly terasy. Vyskytují se zde mj. břidlice a buližníky. Prudkým svahům odpovídá i složení porostu, žijí zde vzácné druhy hmyzu.
Z vyhlídky se vrátíme na žlutou značku a pokračujeme kolem zahrádkářské kolonie. Na jejím konci pak přejdeme přes pole ve směru vedení drátů vysokého napětí a vstoupíme do smíšeného, převážně listnatého lesa - Roztockého háje. Les je složen především z dubů, dále z habrů, borovice lesní, modřínů a bříz. Najdeme tu i buk, lípu, jasan, javor a jilm. Pravidelně zde hnízdí asi 60 druhů ptáků. Že bylo místo nad řekou osídleno již v době bronzové, dokazují nálezy mohylového pohřebiště.


Lesem posléze sestoupíme na okraj obce Roztoky, žlutá značka zde uhýbá vlevo, my ale pokračujeme dolů Riegrovou ulicí směrem k zámku.
V 19. století, od chvíle, kdy sem začal jezdit vlak, se Roztoky staly oblíbeným letoviskem a výletním místem. Pro výletníky a letní hosty sloužilo několik restaurací a hotelů. Mezi významné osobnosti té doby patřil advokát a politik Dr. František August Brauner (1810-1880). 

V roce 1861 zakoupil v Roztokách tzv. Malý mlýn, stojící na Únětickém potoce těsně před jeho ústím do Vltavy a přeměnil ho na letní a víkendové rodinné sídlo. Mnoho času zde trávila jeho dcera, malířka a grafička Zdenka Braunerová (1858-1934), spoluzakladatelka moderní české grafiky.  Vedle mlýna si pro své potřeby vybudovala vlastní ateliér a splnila si tak svůj dívčí sen.

To by dnes nebylo nic zvláštního, ale uvědomme si, že ideální žena 19. století musela být především oddanou manželkou, pečlivou matkou a dobrou hospodyní, a tak byla nezvykle samostatná malířka považována za poněkud výstřední. Určitě k tomu přispěl i fakt, že pro své malířské výpravy do okolí začala používat bicykl a nechala si pro tento účel ušít kalhoty, které se jí zdály praktičtější než dámská sukně. Na vdavky, rodinu a domácnost nikdy nedošlo, ačkoli se přátelila s mnoha muži a plánovali společnou budoucnost s Vilémem Mrštíkem.

Jako řada jiných roztockých budov byly mlýn a ateliér poškozeny při povodních v létě 2002. Objekt je ve vlastnictví Středočeského muzea, po rekonstrukci byl ateliér v roce 2005 nově otevřen pro veřejnost (od dubna do října).

Podcházíme pod železnicí a vstupujeme do areálu zámku s malým parčíkem. Že se původně jednalo o středověkou tvrz, připomíná  příkop. V současné době probíhá rekonstrukce zámku, poškozeného povodní, přesto jsou přístupné výstavní síně v bývalých hospodářských budovách. Obměňují se zde nejrůznější výstavy, na své si přijdou dospělí i děti. Jedna z nich (od 30. 3 do 23. 9. 2012) má název Je Ferda nejlepší mravenec?; 8. května se  uskuteční již 33. ročník jednodenní výstavy historických vozidel Veteráni.

Určitě se zastavte v Kafírně, v prostorách roztockého muzea ji provozuje Agentura ProVás s.r.o., jejímž posláním je vytvářet pracovní příležitosti pro lidi se zdravotním postižením. Po posezení v milém prostředí s přátelským personálem pokračujeme v naší cestě.

Od zámku nás nyní povede modrá značka. Mezi vilkami v ulici Tiché údolí věnujeme pozornost čp. 79. Jde o objekt, který si zahrál ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný - sanatorium podezřelého profesora Žaluda. Film je z roku 1984, takže dnes bychom ho pro vzrostlé dřeviny ani nepoznali.
Modrá značka posléze uhýbá vlevo a vede nás po břehu Únětického potoka (pokud by bylo bláto, doporučuji setrvat v ulici Tiché údolí. Obě cesty se pak sejdou na konci zástavby Roztok u Maxmiliánky.) Maxmiliánka byla původně výletní restaurace v rakousko-švýcarském stylu, u níž byl za první republiky postaven dvoupatrový hotel.

Restaurace byla v provozu do konce 90. let 20. století. Po jejím  uzavření zde několikrát bezdomovci způsobili požár a dokonali zkázu objektu vč. vedle stojící Koliby. Na spáleniště je opravdu smutný pohled a tak raději pokračujeme příjemnou cestou lesem, stále proti proudu Únětického potoka lemovaného  vrbami a olšemi.

V minulosti zde stávalo několik mlýnů, některé zanikly (Tůmův mlýn), jiné dnes slouží jako obytné budovy (Spálený mlýn). Pro nás je nejzajímavější Trojanův mlýn, neboť ho několikrát využili filmaři. Např. tu byl natočen televizní seriál „Byli jednou dva písaři“ s nezapomenutelnými herci Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem či některé záběry z filmu Panna a netvor, Bestiář atd.

Přicházíme k rybníku před obcí Únětice, nad námi je mohutný masiv Alšovy vyhlídky. Můžeme zde zjara vidět kromě baboček i dosti vzácné otakárky fenyklové.

Od rozcestí Pod Kozími hřbety stoupá vzhůru zelená a žlutá značka. Jestliže chceme navštívit skalnatý hřeben s vyhlídkou, zvolíme zelenou. Krátký výstup opravdu stojí za to. Kozí hřbety se táhnou směrem k Horoměřicím v délce několika set metrů, otvírá se nám krásný pohled do okolí a pokud počasí dovolí, je na vyhřátém buližníku příjemné posezení.

Když skály skončí, vyvede nás zelená značka na silnici. Je zde možnost dojít cca 800 m k zastávce MHD Výhledy na okraji Suchdola, ale silnice je dosti frekventovaná a není to bezpečná cesta. Doporučuji vrátit se okrajem lesa  pod Kozími hřbety zpět, až narazíte na žlutou turistickou značku, která vás lépe a pohodlněji dovede kolem kaple sv. Václava do Suchdola. Ze zastávky Výhledy jsme autobusem č. 147 za čtvrt hodinky na metru Dejvická.

Popisovaná vycházka má zhruba 11 km.