Italské jezero Lago di Garda

Loni na jaře jsem se pustila do uskutečňování svého dávného snu - prožít pár dní u italského jezera Lago di Garda. Se svými známými jsme se domluvili, že bychom tam mohli ve čtyřech strávit začátek prázdnin.  Jezero Garda leží na severu Itálie v kraji Benátsko (Veneto).

Svým tvarem připomíná 51 km dlouhou housenku. Na západním pobřeží se vypínají Alpy de Ledro, na východním masív Monte Baldo s vrcholy dosahujícími výšky přes 2000 metrů. Jižní břehy jezera už leží v Pádské nížině. Dovolená u Gardského jezera je dovolená typu hory – moře. Obrovské, až 346 metrů hluboké jezero, a kolem skalnaté štíty hor.

Místní mikroklima připomíná Středomoří včetně citroníků a sadů plných olivovníků. Jezero mají v oblibě především surfaři a majitelé plachetnic, protože zde vane zrána a k večeru poměrně čerstvý vítr. Takřka po celém pobřeží jsou upravené pláže, a podobně jako v Chorvatsku často chráněné borovicemi a piniemi. Městečka kolem jezera jsou přirozeně zařízena pro celoroční turistiku, hotely, penziony, soukromé apartmány, pizzerie, zmrzlináři, výletní lodě...
Protože jezdíme na dovolenou rádi sami a neradi se necháváme  „organizovat“ cestovkami, připravili jsme si a zařídili celý pobyt ve vlastní režii. Nejdříve jsme vybírali vhodné dovolenkové místo a ubytování – rozhodli jsme se pro městečko Malcesine na severovýchodním pobřeží jezera. Mělo to několik důvodů: chtěli jsme se nejen koupat, ale i dělat vysokohorskou turistiku.

Právě z Malcesine vede lanovka na Monte Baldo, odkud se dá dělat několik zajímavých túr. Dalším důvodem bylo městečko samotné – jeho historie, kterou připomíná hrad z 8. století a křivolaké uličky městského jádra, ale i to, že zde pobýval např. německý básník Johann Wolfgang Goethe. Hrad na ostrohu na jezerem založila rodina Scaglierů. Z hradních ochozů se naskýtá nádherný výhled na město i na jezero. Nejhezčí výhled budete mít pochopitelně z věže, která je přístupná v rámci prohlídky.  Na hradě je také pamětní síň J.W.Goetheho a jeho socha na nádvoří a velmi zajímavá je i expozice o jezeře Garda. V létě se na hradě konají skoro každý večer hudební večery a samozřejmě spousta snoubenců si zde říká své „ano“.

Samotné město není moc velké, tvoří jej historická část s hradem a přístavištěm a pak několik kilometrů dlouhá promenáda při pobřeží lemovaná hotýlky a restauracemi. Do samotného centra města se nedá vjet autem, ale dá se parkovat na několika placených parkovištích v bezprostřední blízkosti městského jádra. Pak už je tu všechno, co ke správné letní dovolené patří: spleť středověkých uliček a zákoutí, krámky se vším možným i nemožným – suvenýry, letní oblečení, klobouky, nezbytné italské boty a kabelky, rybí restaurace, pizzerie, cukrárny s báječnou zmrzlinou, no a pochopitelně i spousta turistů.

Jeden z našich nejúžasnějších zážitků v Malcesine byla vyjížďka historickým škunerem Siora Veronica z roku 1926. Plachetnice je dlouhá 30 metrů, má tři stěžně a vejde se na ni asi 30 cestujících. Posádku tvoří kapitán a dva námořníci, kteří předvádí základní úkony při ovládání takové lodi. Nezapomenutelné bylo vytažení plachet a pak, když se do nich opřel vítr, jak se loď naprosto bezhlučně jakoby vznášela po klidné hladině jezera. Uprostřed jezera se plachetnice zastavila, všichni ztichli, a když člověk zavřel oči, cítil jen jemné pohupování lodi a lehký polední vánek. Krásný zážitek...
Dva dny jsme věnovali horské turistice: jeden den jsme vyjeli lanovkou na Monte Baldo. Samotná jízda nahoru je zážitkem. Kulatá kabina pro 16 osob se během jízdy otáčí kolem své osy, takže každý má výhled na všechny strany. Výškový rozdíl mezi dolní a horní stanicí je 1700 metrů. Jak úžasný je výhled z takové výšky na jezero a na hory na protějším břehu, je asi zbytečné psát. Někde jsem četla, že nevyjet si z Malcesina na Monte Baldo je jako nenavštívit Eifelovu věž v Paříži. Na Monte Baldu jsme udělali asi tříhodinovou hřebenovku především kvůli těm překrásným výhledům. 

I v takové nadmořské výšce jsme narazili na stádo ovcí a podařilo se nám dokonce zachránit jehňátko, které zůstalo opuštěné stát daleko za stádem. Opatrně jsme je hnali před sebou k ostatním ovečkám. Horským loukám na Monte Baldu se říká „zahrada Evropy“ a opravdu, začátkem července byly louky v jednou květu – názvy květin neznám, ale střídala se zde růžová s červenou, fialovou, modravou i žlutou. Nikdy před tím jsem neviděla kvést ve volné přírodě protěž alpskou, a tady konečně byla.

Druhý výlet do hor jsme podnikli do Alp de Ledro na protějším břehu jezera. Úzkými klikatými silničkami a několika tunely jsme autem přijeli do obce Ledro u stejnojmenného jezera (Lago di Ledro). Naše plány vyrazit na túru překazilo krásné počasí. Bylo tak horko, že jsme se nakonec rozhodli pro koupání a lenošení na břehu jezera. Až když opadl největší žár a nejspíš i pro klid duše jsme se vypravili na krátkou túru k vyhlídce nad městem, které chrání bělostná socha Madony.

Během našeho týdenního pobytu u jezera Garda jsme navštívili Veronu, vzdálenou asi 70 km od Malcesine. Verona je krásné historické město s mnoha pozoruhodnými památkami. Nejvíce Veronu proslavili Shakespearovi milenci Romeo a Julie, antický amfiteátr a renesanční domy na hlavním náměstí. Verona by si ale zasloužila samostatný článek..

Na zpáteční cestě z dovolené jsme se na několik hodin zastavili v Benátkách.
Ještě informaci o našem ubytování: přes internet jsme si rezervovali třípokojový apartmán asi 4 km od centra Malcesine. Apartmánové domy v Malcesine stojí v několika řadách nad sebou, proto auto bylo nezbytné. Cesta se kroutila v serpentinách stále nahoru. Náš dům stál asi ve třetí řadě, tedy poměrně vysoko nad jezerem. Na fotografii uvidíte, jak nádhernou vyhlídku jsme měli z našich balkonů. Za luxusní ubytování jsme v červenci platili 90 eur za 4 osoby/noc.

Cestovali jsme ve čtyřech autem. Protože je to od nás do Malcesine přes 1100 km, rozhodli jsme se obě cesty rozložit do dvou dnů. Cestou tam jsme jeli trasu Vídeň – Salcburk – Krimml, takže jsme si hned první den dali malou cvičnou túru kolem Krimmlského vodopádu a pak jsme se ubytovali v nedalekém Neukirchenu. Ráno jsme vyrazili směrem Tauerský tunel – italský Pustertal – Brixen – Bolzano – Lago di Garda.

Zpět první den: Malcesine – Benátky – rakouský Villach – ubytování Rosegg. Druhý den přes Graz a Vídeň domů na Moravu.
Celá dovolená trvala deset dní, od pátku do neděle.