Vídeň - město barev a růží

Výlet do Vídně jsem tentokrát zvolila více kulturně-poznávací, a tak jsem začala u její největší pýchy a tou je univerzita. Je po naší Karlově univerzitě druhá nejstarší v Evropě a vychovala mnoho známých vědců. Historie z ní přímo čiší. Byla založena 12. března 1365 a těšila se vždy velké popularitě.

Studoval zde i Robert Bárány, který byl vyznamenán za svou práci v medicíně. Nejvíce jej zaujal obor ORL, ve kterém se stal největším odborníkem a v roce 1914 dostal jako první z absolventů vídeňské univerzity Nobelovu cenu. Jeho postupy a objevy jsou používány dodnes a např. pomůcka tzv. židle Bárány, se používá k výcviku pilotů letadel. Pomůcka ukazuje na prostorovou dezorientaci vlivem středního ucha a učí piloty spoléhat se na letové přístroje.
 
V sedmdesátých letech byly na univerzitě zrušeny přijímací zkoušky, což vedlo k velkému nárůstu počtu studentů. Dnes je zde více než 72 000 studentů a  6000 vědeckých pracovníků.

Od univerzity jsem se dostala k jiné památce, která ani památkou být neměla. Původní záměr umělce byl postavit dům pro sociálně slabé lidi. Nakonec je tady stavba, kterou nelze přehlédnout a minout bez povšimnutí. Hundertwasserhaus jak se stavba jmenuje, je dílem architektů Hundertwassera a Krawina a patří ve Vídni mezi jejich nejznámější díla. Tuto atypickou stavbu můžeme obdivovat teprve od roku 1985, kdy byla dokončena.

Vzhled Hundertwasserova domu je odrazem  celoživotních postojů a myšlenek umělce, který byl vždy nespoutaný bohém. Dům nemá žádné rovné nebo pravidelné linie. Fasáda obsahuje množství pestrých barev a dům je jak zvenčí, tak uvnitř porostlý zelení.

Chcete-li obdivovat dílo na vlastní oči, najdete jej v ulici Löwengasse poblíž zastávky Hetzgasse na tramvajové lince N, která jede od stanice metra Schwedenplatz ve směru na konečnou Prater Hauptalee.
Toto místo je dobře známé a přitahuje turisty z celého světa. Přímo v domě je kavárna, kde si lze odpočinout od ruchu velkoměsta. Další kavárna i s galerií a obchody se nachází přímo naproti domu a také se nese v duchu Hundertwasserova umění. Jsou tu i stylové toalety, jak je vidět, architekti pamatovali na vše. Nová díla ale od umělce již neuvidíme, protože Hundertwasser zemřel v roce 2000 na palubě lodi Queen Elizabeth II., na které se plavil po Pacifiku. Jeho posledním přáním bylo být pohřben v souladu s přírodou na svém pozemku na Novém Zélandu pod korunou tulipánovníku.

Po malém zastavení u kávy v kavárně pokračuji v cestě do městského divadla, které je v impozantní městské zástavbě na tzv. Ringu, pokud pojedete metrem, vystupte na stanici Rathaus. Je to jedno z nejproslulejších divadel. Původní budova stála již za vlády Marie Terezie a dnešní vzhled divadla pochází z roku 1888. Josef II. nechal zřídit tzv. Dvorní divadlo, které se postupně stalo Národním divadlem.

Vstupenky se dají koupit od 5 do 50 Eur podle místa sezení a výběru hry. Repertoár je široký a každý si vybere podle svého vkusu. K vidění je Romeo a Julie i komedie od Woody Allena. Ještě se projdu parkem a zahradou, kde je prý více než 400 druhů růží. Je tady krásně a vůně květin mě dovedla až k pavilonu motýlů. Skvěle se relaxuje v místních parcích, k dispozici jsou návštěvníkům zdarma lehátka, nebo houpací sítě a pramenitá voda, která výborně osvěží. Je to takový malý ráj.