Londýnské dobrodružství

Doby, kdy člověk musel zdlouhavě vysvětlovat imigračním úředníkům, proč do Velké Británie vůbec jede, kde bude bydlet, kolik má peněz na den, jsou naštěstí pryč.  Dnes si stačí koupit jízdenku nebo letenku a za několik hodin jste v srdci Londýna.

Mně se poštěstilo navštívit Londýn zrovna v době oslavy 50 let na trůnu královny Alžběty. Prohlídka londýnského Parlamentu, mimořádně zpřístupněných komnat Buckinghamského paláce i výstava královských klenotů v Toweru se všem návštěvníkům nepoštěstí, ale mně lákalo ještě něco jiného. Noční Londýn.

V noci se rozsvítí všechny neony naplno, jak známe z pohlednic na Picadilly Circus a Trafalgar Squere. Ve West Endu to žije, ale samotný noční život probíhá hlavně v pubech a hudebních klubech. Cesta nočním Londýnem  probíhá především prostřednictvím taxislužby. Za volantem je ve většině případů muž, často černoch, ale můžete narazit i na ženu. U nás je známá londýnská taxikářka například spisovatelka Iva Pekárková.

Ale pro ženu to není lehké živobytí, zvlášť když Londýnem v noci kromě teenagerů prochází nejrůznější společenské vrstvy obyvatel. Není tam výjimkou, že na chodníku přespává ve spacáku bezdomovec, v parku křepčí skupina podnapilých Poláků, samozřejmě spousta kapesních zlodějů, prostitutek a zlatá mládež. Ale hlavně těch obrovských černochů. Na rozdíl od Prahy je v Londýně velké množství černochů, potkáte je před hotelem, v restauraci i jako vyhazovače v klubech. Mají se tam asi lépe než v Africe, protože jako vyhazovači většinou nemají pod 100 kilo.

Není nic mimořádného, když potkáte dvoumetrového obra se svaly jako Rambo. Dělají většinou povolání, kde by běloch průměrné postavy neobstál, ale hlavně oni při živé metrákové váze mají jen minimální procento tuku. Že by v Londýně některý černoch nosil tričko, které nepřetáhne přes pupek, to se vám na rozdíl od některých našich vyletněných chlapů nestane. A u černochů nehledejte OTP neboli ozdobný tukový prstenec. Nemají pro něj
dispozice, ale mají jiné přednosti. Říká se, že černoši mají o jeden sval víc než běloši, ale hlavně mají jeden sval delší. No a to je právě to dobrodružství. V Londýně se to dá prozkoumat daleko snáze než v Praze. Stačí nastoupit do taxi, dát se do řeči s vyhazovačem na diskotéce, pochválit jeho muskulaturu, na bělošky oni letí.

Vždyť právě Iva Pekárková, autorka několika knih mimo jiné o taxikaření, si právě černocha namluvila. Ale i v Praze najdete řadu smíšených párů, dnes na tom už není nic zvláštního. Doby, kdy na celém Liberecku vyrůstal černošský tanečník Yemi, jsou ty tam. Možná tomu i pomohly Televizní noviny
na Nově, kde je již leta moderátorem Reynolds Koranteg. Ti sice nepatří k těm udělaným černochům, ale o to větší důvod je vyrazit za těmi objemnějšími do Londýna. Nevím, jestli ve Skotsku ti chlápci něco mají pod sukní, ale o těch čenoších je to pravda. Takže milé dámy, hurá do Londýna.